«     PROFIL  |   CESTOVÁNÍ/AKCE  |   FOTOGALERIE  |  SHOW  |   ODKAZY   KONTAKT
Klub tvrdých kanadských mužů

Nonstop Vltava (Lenora - Praha) 2012

nonstop splutí úseku řeky Vltavy Lenora - Praha

English abstract: Article summarizes our experience in going down the Vltava River from Lenora to Prague (paddling 336 kilometres / 208 miles) nonstop in 61 hours and 40 minutes in 2012. We managed to successfully complete this challenge again after 10 years since the previous event in 2002. Old Town Canoe Discovery 158 model was used operated by three outdoor enthusiasts.

© Michal Harsa, listopad 2012

Postřehy a zkušenosti z našeho, v pořadí již druhého, splutí Vltavy nonstop (Lenora - Praha). Tento popis si nečiní nárok na absolutní přesnost ani úplnost a odráží stav k červnu 2012. Některé odkazy se mohou stát časem nefunkčními.

Prolog    



Čím začít? Zkusme třeba dvěma citáty:

„Jsme si mysleli, že když se oženíš, tak tě to konečně přejde…”
Rodiče M.H.

„Vždycky mě udivuje, podle čeho si tihle atletové vybírají řeku, protože okolí vůbec nevnímají a v podstatě svou jízdou dosazuji jen do známého vzorce S = V x T. Každou novou jízdou se chtějí přesvědčit o správnosti této rovnice, totiž, že zvyšujeme-li rychlost, zkracujeme čas. Kdyby jim někdo namontoval doma přístroj, kterým by se dala spolehlivě měřit rychlost kajaku vestoje, klidně by si dali kajak do vany a spokojeně by si pádlovali, Večer by pak vystoupili z vany a vítězoslavně rodině oznámili, že dnes udělali Vltavu za čtrnáct hodin.”
Miroslav Skála – kniha Svatební cesta do Jiljí


Proč tato stránka?    



Jednak drobně přiblížit pozadí celé akce. Bezesporu je to záležitost výjimečná, nikoliv však unikátní. Nonstop splutí Vltavy v různých podobách má svoji historii. Mezi vodáky obecně, ale i naší posádky.

No a hlavním důvodem je shrnout praktické zkušenosti pro případné následovníky a možná i nás samé pro příště. Protože člověk je tvor zapomnětlivý.

Nenajdete tu strhující reportáž, ale spíše lodní pytel našich doporučení, postřehů a užitečných odkazů. A pokud sem zavítá nějaký ostřílený nonstop veterán, rádi uvítáme a doplníme i cizí tipy. Hodit se mohou všem odvážlivcům, co uvažují to také sami zkusit.

A komu přijde popis moc podrobný, doporučené vybavení příliš rozsáhlé, kyselo příliš kyselé a využívání cizích zkušeností za ničitele krásy nejistoty z neznámého? Tomu rozumím a jednoduše ať dále nečte. Každý nechť si najde svoji cestu, dojede třeba do Hamburku a objeví si svoje slepé uličky. Trochu to bolí, ale jistě to stojí za to.


Historie splutí Vltavy nonstop    



Logo Lenora-Praha 1987 Předně je nám známa historie spíše nedávná (1980+). Mlhavě tušíme, že generace ještě starších vytrvalců podnikala předválečné vodácké jízdy a závody ještě před tím, než Vltavu spoutala kaskáda vodních děl – přehrad.

Tak tedy novodobá historie údajně začala ve čtvrtek o půlnoci 12. září 1985 na startu na tábořišti u Soumarského mostu, kde startovaly 4 lodě se tříčlennými posádkami. Trasa Soumarský most – loděnice KVS (Klub Vodních Sportů) v Praze Podolí. Následují více méně organizované ročníky s desítkami lodí na startu. Zdaleka ne všechny vždy dorážejí do cíle, mnohé posádky cestou vzdávají. Za organizací stáli údajně Ferdyš (Jiří Vokřál), Petr Janík a později Jan Šup.

V polovině devadesátých let pak zájem o akci opadá a přibližně od roku 1995 splouvá Vltavu nonstop nepravidelně už jen pár lodí. Se vznikem Národního parku Šumava je oficiální organizace akce zrušena úplně.

NP Šumava Přibližně od roku 2000 se vydávají na trať neorganizovaně už jen individuální posádky, které si chtějí vyzkoušet a dokázat psychickou a fyzickou odolnost. Splutí původní trasy z Lenory či Soumarského mostu přes přísněji chráněné zóny Národního parku Šumava na horním toku Vltavy (Teplá Vltava) je od roku 2004 nejdříve regulováno stavem vodočtu na Soumarském mostě, následně jsou podmínky splutí dále zpřísňovány. Pro splouvání Vltavy v úseku Lenora - Soumarský Most - most u Pěkné se stanovuje od roku 2009 minimální stav vody, kdy je splutí vůbec povoleno, a pokud povoleno je, pak je povinná registrace v režimech „splutí povoleno s průvodcem” a „splutí povoleno i bez průvodce”.

Více se můžete dočíst v článcích „Historie splutí Lenora-Praha” a „Jak se jezdí Lenora-Praha” na raft.cz

Zážitky lidí z našeho vodáckého oddílu pak v článku Lenora – Praha 1987 a 1990


Pravidla    



Jsou jednoduchá. Posádka, po celou dobu v nezměněné sestavě a přítomná na lodi, má po vodě na kanoi bez přerušení (= na jeden zátah) a bez cizí pomoci, jen vlastní silou (= bez plachet, kitů atp.) splout v co nejkratším čase Vltavu. Definice Vltavy nechť si každý určí sám. Běžně se počítá Lenora/Soumarský most – Praha. Ale může být až k soutoku s Labem v Mělníku. Nesplavné úseky posádka (například cca 9km mezi hrází Lipna a Vyšším Brodem) překonává vlastní silou na kolečkách. Za cizí pomoc není považováno převezení hrázným přes hráz přehrady (např. výtah na Orlíku) nebo ždímnutí v plavební komoře (např. Kamýk), pokud se to posádce poštěstí. Výsledný čas je prostý čas od startu po dojetí do cíle se všemi prodlevami po cestě.

Zpravidla jde o tříčlennou posádku v jedné lodi. Režim střídání či nestřídání je na vůli posádky. Běžný režim je, že jeden spí/odpočívá zatímco ostatní pádlují, nebo mohou pádlovat i všichni. Používají se standardní kanoistická pádla.

Pravidla jsou orientační pro případnou srovnatelnost výsledků. Preciznější definice je zbytečná, účastníci nechť si srovnají především se svým svědomím.

Bude li chtít někdo zvolit vlastní „kategorii” a pravidla, nikdo mu v tom nebrání. Všechny pokusy, ať úspěšné či neúspěšné, si zaslouží obdiv.


Rekordy (Lenora – Praha)    



Údajný rekord této trati je 49 hodin a 30 minut.

V roce 1990 prý celou trasu absolvovala v čase 63:40 i posádka ryze dámská.

Co vím, tak čas posádek z našeho vodáckého oddílu byl 52 respektive 55 hodin (rok 1987 a 1990; Mirek, Jana)

Náš zatím nejlepší čas 61:40 hodin má k rekordu sice daleko, ale i tak jsme na něj hrdí. V našem případě šlo o úsek 395,8 ř.km Lenora kemp Houžná – 59,3 ř.km Praha Kotva Braník. Tedy 336,5 ř.km. Včetně registrace průjezdu NP Šumava, přenášení Lipna po silnici cca 9km, svezení výtahem na Orlíku a ždímnutí na Kamýku.


Nonstop Vltava poprvé 2002    



posádka 2002 Motivován historkami z našeho vodáckého oddílu jsem nalákal na akci své kamarády Vítka a Petra “Bendu” v roce 2002. Bylo to náročné, ale dali jsme to. Za 67:20 hodin v letním termínu (červen). Tehdy ještě bez omezení v NP Šumava.

Zážitky popsány v článku NonStop Vltava 2002

Šikovně jsem z posádky vymámil po dojetí příslib, že si to zopakují. Zkusili na mne protifintu, že ano, ale ne dříve jak za deset let. Zapomněli asi, s kým mají tu čest. Takže do deseti let a do dne museli řešit, jak svým slibům dostát.


Nonstop Vltava podruhé 2012 (po 10 letech)    



Deset let uběhlo jako voda a tedy i čas prověřit sama sebe i kamarády. Ono je častokrát jednodušší něco bezhlavě podniknout napoprvé, ale o to větší výzva si to zopakovat, když člověk ví, co ho čeká.

Vítek nezklamal a bez okolků potvrdil. Na koho jiného, než na kamarády, by se měl člověk spolehnout, no ne? Petr “Benda” sice nejdřív také potvrdil, ale pak mu do toho cosi přišlo. posádka 2002 Zachránil nás kdo jiný, než Zdeněk, který s náma zažil také už nejednu podobně šílenou akci. Sice se nejdřív cukal, že mu termín koliduje se svatbou, ale pak svatbu “odložil”. Takže posádka i sladěné dovolené by byly. Po určení času startu (čtvrtek 21.6. 11:35 před polednem) jsme se tedy zaregistrovali na splutí úseku v NP Šumava a modlili se, aby byl za měsíc dostatečný průtok.

Snaha zlákat další posádky ztroskotala. Namátkou z reakcí:

  • “Děkuji za důvěru, ale raději bych zemřel v posteli.”
  • “já určitě ne, jednak by mi to nevydržely záda a jednak bych si nerad znechutil vodu celkově.”
  • “konkurence asi nevyrazí, jelikož jí nedám volno v práci... Ale říkali, že by si to s vámi rozdali na dálku - že by jeli někdy na podzim, protože váš čas z loňska jim přišel dost Béčkový.” S Bčkovým časem mají možná pravdu, ale pokud vím, na podzim nevyrazili, aby nám ukázali, že jejich čas patří do kategorie A ;-)

Selhala i snaha o sponzoring (zapůjčení MScomposite Orlice Exclusive/Kevlar nebo pokrytí půjčovného v HG Sportu). Takže všechno za svý. Alespoń že se našel ochotný podpůrný tým na odvoz.

Pak už zbývalo jen ve středu odpoledne vyrazit, vyzvednout vypůjčenou loď a za tmy dojet do kempu v Lenoře. Cestou projet průtrží mračen, která nám však ještě do druhého dne zajistila dostatek vody na sledovaném vodočtu a tudíž i bezproblémové splutí i bez průvodce úsekem NP Šumava. Na této vlně jsme se pak vezli ještě mezi Vyšším Brodem a Budějovicemi a ušetřila nám zřejmě dost pěší turistiky korytem a šrámů na dně lodi.

stav vody 2012

Na startu klasické šejbání o to, jak rozdělit role a jejich následné pravidelné střídání. Zahajujeme v konstalaci zadák (Zdeněk) – porcelán (Michal) – háček (Vítek). Mimochodem nutno zmínit, že i tentokrát Vítek nepřekvapil, že byl schopen jako porcelán usnout hned a všude.

posádka 2012 (Vítek, Zdeněk, Michal) losování

No a pak následovalo dvě a půl noci a dva a půl dne pádlování, zima v noci a hic přes den, snaha o spánek v mokru uprostřed lodi, ztuhlá záda a otlačený zadek. A přesto, nevím jak je to možné, mi to tentokrát přišlo nějak snazší než před 10 lety. Vše zakončilo šťastné setkání v Praze Braníku, dotlačení lodi nočním Braníkem do garáže, rozvoz domů a vytoužená sprcha a postel. Bylo to za námi. Zvládli jsme to. Kluci, DÍKY!

Zlatá Koruna - po sjetí šlajsny pod jezem Kamýk - žďímnutí v plavební komoře Praha. Konec. Cíl. Je to za námi.

PS: ročník 2012 bez krumlovské Myší díry, ale hezky kolem celého Českého Krumlova a skrz larzeny opět rozestavěného jezu U Jelení lávky.

» Přehledová tabulka časů a rychlostí 2002 a 2012 (formát html)
» Plánovací a záznamová tabulka, výběr a parametry lodí (formát Excel) - NonstopVltava2012_v11.xlsx
» Záznam z GPS navigace (formát gpx) - GPS_NSV2012_track_final.gpx, GPS_NSV2012_ROUTE_final.gpx


Zkušenosti/tipy    



  1. zaznamy 2012 Při plánování se hodily záznamy z roku 2002. O to více, že se bylo třeba zaregistrovat na přesnou hodinu v NP Šumava a promyslet, kde by se nám nejlépe hodily noční úseky včetně možnosti stihnout výtah na hrázi Orlíka. Podle toho se tedy stanovil čas startu. Zaznamenávali jsme časy ve stejných místech i v roce 2012, takže vzniklo přehledné srovnání použitelné pro ostatní nebo pro příště. Každý nechť si případně upraví dle svých průměrných rychlostí.

  2. Support tým 2012 Posádka se neobejde bez ochotných pomocníků, kteří je zavezou s lodí na start a v případě nouze je na zavolání vyzvednou kdekoliv a kdykoliv na trati. Za tyto služby jim patří velký dík. Je třeba myslet též na zabezpečení a vrácení lodi po dojezdu. Zvláště, pokud se dojíždí uprostřed noci. Nám to napodruhé usnadnilo bydliště a garáž Zdeňka v Braníku.

  3. Pokud nejedete na nejlepší čas tak vězte, že nonstop Vltava se dá i bez nějakého extra tréninku. Stačí obecná fyzička. Nebyl to sice záměr, spíš okolnosti, že před splutím jsem byl já na vodě jednou (vyzkoušet v Praze půjčenou loď, najeto cca 8km), Vítek sjel s dětma jednu víkendovou vodu a Zdeněk, ač kajakář, toho toho jara také moc nenapádloval. Ale i tak naše kancelářské ruce bez mozolů vydržely.

  4. Support tým 2012 Volba lodi je dosti klíčová a nelehká volba. Ideálně lehká a manévrovatelná, ale držet na přehradách i ve větru směr. Unést celou posádku i s bagáží a dostatečně prostorná alespoň k rozumnému natažení pro porcelána. Měla by zvládnout jak peřejnaté úseky, tak přehradní plochy (speciálně vítr a čára ponoru při vlnách na Lipně!) a nezalévat. Musí vydržet nějaké to nešetrné zacházení (kameny v nočním řečišti, přetahování, naložení na kolečka). Neměla by téct, vyplatí se pořádně odkontrolovat předem. My zvolili v obou případech (2002, 2012) otevřenou kanoi Old Town Canoe Discovery 158 (sendvic polyethylen, délka 4.8 m, šířka 90.0 cm, hloubka 34.2 cm, váha prázdné 36.2 kg, nosnost 499 - 521.6 kg, “Bow Height” 54.6 cm, půjčovna HG Sport v Praze Troji, půjčovné 250Kč/den). Nezklamala nás. Lepší alternativu jsme nenašli. Po vymontování všech vzpěr se v ní dalo v přikrčené poloze i spát. Zhorší se sice pevnost lodi /přenášení, převoz na kolečkách/, ale je nezbytné pro pohyb prostředního. Příště lze vzpěru zcela zanechat na staru a není třeba brát pro jistou s sebou. Při plném naložení lodi sice nebyla čára ponoru bůhví jaká (občas cákly vlnky na Lipně a nutná obezřetnost při manévrování v proudu a meandrech), ale dalo se. Model v 2012 měl i opěrky u sedaček. Mně nijak zvlášť nepomohly, ale kluci tvrdili, že byly užitečné. Držák na pití v sedačce a prolis na zadek uprostřed byl spíše pro nás neupotřebitelný krám. Zvlášť, když je někdo zvyklý přisednout těsně k bortu (boku lodi). Snad jediným naším home-made vylepšením bylo uchycení tlusté karimatky/zahradní klekačky (dvouvrstvý podprdelník Hornbach/OBI/Baumax ks za cca 80Kč) stříbrnou páskou na tvrdé plastové sedačky. Špice byly otevřené, nezadělávali jsme nijak speciálně igelitem. Občas se jimi nabralo, ale i z toho důvodu jsme sjížděli jen jezy bez vln, nebo většinou v singlu, koníčkovali bez posádky nebo prostě raději přetáhli či přenesli.

    canoe Old Town Canoe Discovery 158

  5. Matrace pro prostředního se nám osvědčila klasická dovolenková silná nafukovací s velkým polštářem. Nutno si přiznat, že hlavně mimo přehrady se často stává, že vlnka či cáknutí pádlem změní porcelánovi matraci v bazének a o spánku v suchu a teple si může jen zdát. Ale to už k tomu patří a později na přehradách je to minimální.

  6. Mít s sebou houbu na vylévání (vysušení matrace) + kelímek/plast na větší objemy vylévání vody.

  7. Stříbrné pásky na přichycení či opravu čehokoliv není nikdy dost.

  8. Šňůru na koníčkování, ideálně s karabinami na obou koncích pro rychlou aplikaci/sbalení (klasická věc – minimalizovat jakékoliv volně visící šňůry a oka, do kterých se v případě udělání jen člověk zamotá). Hodí se na přetažení lodi bez posádky přes některé jezy.

  9. rejdovací pomocné kolečko Kolečka – další klíčová a nepostradatelná záležitost! Využijí se nejen při převážení mezi Lipnem a Vyšším Brodem Lipna, ale i na jiných přehradách a jezech s dlouhým přenášením. A že jich je dost. Vyplatí se odzkoušet a natrénovat aplikaci předem a zautomatizovat. Měla by být rychle a jednodušše nasaditelná a sbalitelná (šetří drahocenný čas a síly). Ideálně skladná a lehká do lodě. Především však musí být odolná a schopné zvládnout 9 kilometrový převoz u Lipna. Zvláště pozor na plastové díly a absenci ložisek u některých modelů. Mnohá elegantní a lehká kolečka (bez ložisek a kovových dílů na kritických místech), která vydrží krátký převoz stovek metrů, se po několika kilometrech převozu těžké lodi s bagáží třením roztaví. To není teoretické varování, mnohé posádky na tom již ztroskotaly. My jsme zvolili za základ půjčená „Prijon - Kolečka Dunaj”, avšak na první pohled krásná plastová nafukovací kola vyměnili za tvrdá minikolečka s ložisky z OBI. Protože byla malá (= nízká) dovyrobili jsme i jedno přední rejdovací kolečko s popruhem. Uchycení koleček a lodi bylo za pomoci dvojice gumicuků. Gumicuky sice při najetí na nějakou výraznější nerovnost loď na kolečkách někdy neudržely a bylo nutné opravit, jinak se ale kolečkový set s úpravou více méně osvědčil. Protože jsme neměli možnost set dostatečně otestovat předem, vzali jsme s sebou jako náhradní i ta plastová kolečka. Pro jistotu jsme přibalili i malý olej WD40 na promazání.

    kolečka kolečka

  10. převoz Lipno hráz - Vyšší Brod (9km) Na tažení lodě na kolečkách se osvědčilo oko ze silnějšího provazu, pro provlečení pádla. Vpředu pak za pádlo táhly dva, jeden vzadu korigoval.

  11. Cesta mezi hrází Lipna a Vyšším Brodem (vodácký kemp) je stále z kopce a měří zhruba 9 kilometrů.

  12. Lodní pytle (rolovací) – raději více malých na lepší rozložení v lodi. Hodí se mít věcí co nejméně a mít v tom nějaký systém. Minimalizovat čas ztraceným hledáním a hrabáním v bagáži.

  13. Hodí se mít v lodi jeden vodotěsný kyblík na bordel, ke kterému je třeba rychlý přístup (foťák, krém, toaleťák, nabitý mobil). Nám se osvědčil i průhledný mapník na kilometráž, tužku a zaznamenávání časů do tabulky.

  14. Na přehradách a i jinde je nutno počítat s rybáři. Především v noci občas překvapí naviditelný vlasec. Někdy používají rybáři svítící splávky. Ač jsme se snažili se vlascům vyhýbat, minimálně třikrát jsme se zamotali do „škrtícího” vlasce.

  15. Minimalizujte objem věcí. On toho vlastně člověk moc nepotřebuje a celou dobu jede v jednom. Jen na noc/spaní je dobré mít nějakou teplou vrstvu (v noci se osvědčily cyklo nákoleníky). Zároveň ale něco, co rychle schne nebo hřeje i mokré/vlhké. Náhradní suché věci jsou spíše zbytný luxus. Stejně by hned navlhly …

  16. Klukům se osvědčili hydo boty (tenisky). Nepotřebovali tak různé boty do lodi a na velké přenášení na Lipně. Já, protože hydro boty nevlastním, jsem měl obyčejné sandály s doplňkovými neopren ponožkami (na beach volejbal) a holt jedny tenisky na pochod.

  17. Na spaní se nám z psychologických důvodů osvědčila kombinace deky a rozepnutého cyklo spacáku. Plus pončo (pro případ deště). Nějak nám to přišlo bezpečnější, než se ve vodě dostávat z uzavřeného spacáku.

  18. elegantní ochrana proti slunci Dostatek opalovacího krému a ochrany proti slunci. Při našem červnovém termínu na přehradách slunce pralo o sto šest. Kdo se nenamazal nebo nezakryl (kšiltovka, šátek na krk, sluneční brýle, dlouhé rukávy či nohavice, nárty v sandálech), ten byl brzy jako rak. Já jsem proto ve dne v noci jel v dlouhých elesťákách. Budil jsem sice estetickou hrůzu a pohoršení, ale účel to splnilo. Co bylo klukům platné, že se za nimi otáčela koupající se děvčata, stejně museli jet dál. Takže jsme na tom byli stejně a já alespoň neměl spálené nohy. Mimochodem, před sálajícím sluncem se kryl a s horkem bojoval pod dekou i porcelán.

  19. Na pádlování se osvědčili jachtařské rukavice (dlaň z kůže, prodloužené ale uřízlé prsty). Zdeněk je nepotřeboval, pro mne a Vítka byly kvůli absenci tréninku a ztvrdlých rukou nutné. Rukavice se sice často namočily, ale nijak výrazněji to nevadilo. Někdo se může spokojit s cyklo rukavicemi.

  20. Přestože jsme pádlovali vždy pouze ve dvou, měli jsme s sebou tři pádla. Jedno jako náhradní a též kvůli našim různým velikostem.
    Děkujeme HG Sportu, že nám zapůjčilo jedno lepší lehké (kevlarové?) pádlo.

  21. Z našeho pohledu jsou vesty nutností. Hodí se jak na přehradách (riziko převrhnutí uprostřed velkých vodních ploch) tak i na řece, když už je člověk unavený a malátný. V noci pak jako izolace proti chladu. My všichni jsme je nasadili na startu a sundali až v cíli. Čili jsme je měli na sobě ve dne v noci.

  22. Čelovky s nabitými baterkami (+ náhradní) je nutné mit s sebou. Avšak ani ne tak na neustálé svícení v noci, jako spíše na občasné přisvícení v nejasných situacích. Navíc opar nad vodou jde stejně obtížně prosvítit. Za normálních okolností se jede ve tmě a posádka se orientuje dle horizontu, koridoru stromů a prosvítajícího nebe. Zajímavým fenoménem je pak při soustavném svícení oslňování vlastní čelovkou při pádlování (křížení paprsku zvedající se rukou s pádlem). Takže člověk nakonec raději volí přizpůsobení se tmě.

  23. Režim střídání. Nám se osvědčil režim pádlování ve dvou a pravidelné střídání rolí v 2 hodinovém cyklu porcelán (2h) > zadák (2h) > háček (2h) > porcelán (2h) > zadák (2h) > háček (2h) > atp. Na přehradách se dá alespoň trochu vyspat, na řece to záleží na míře flegmatismu a odevzdání se porcelána do rukou zbývajících kamarádů. Nám nepraktikujícím jogínům zde pomáhají výrazně špunty do uší na oproštění se od okolního nepřátelského světa a mokrého utrpení. Fakt, že na porcelána často vyšlo přerušení v podobě přenášení jezů a přehrad se bralo za osud a do času odpočinku se nijak zvlášť nezapočítávalo. Mnohdy tak především v říčních úsecích nešlo o nějakém nerušeném odpočinku, neřkuli spánku, ani hovořit. Vyjímkou nastavování bylo snad jen pár dlouhých přenášení přehrad, kdy se mohl čas odpočinku nastavit o čas přenášení.

  24. příprava jídla na startu Jídlo je dobré mít připravené předem v dávkách dle ustanoveného režimu střídání. Tedy v našem případě pro dvouhodinové intervaly (= takže mít dostatečný počet předem připravených dávek). Eliminuje to prodlevy nebo nepraktickou přípravu jídla v peřejích. U nás to většinou probíhalo tak, že po střídání na porcelána se dotyčný přesunul doprostřed, již za jízdy vylovil nějakou připravenou bagetu, natlačil ji do sebe, zchroupal nějakou sušenku/jablko, zchoulil se a zkoušel usnout. Před dalším střídáním se nechal obvykle vzbudit o 10 minut dříve, ještě do sebe vmáčkl nějakou energii a tekutiny a pak si šel odpádlovat svoji další (2+2) čtyřhodinovu směnu.

  25. Střídání nám v 2012 tak nějak vždycky vyšlo na břehu. Oproti roku 2002 si nepamatuji, že bychom se střídali uprostřed přehrady.

  26. Komu jde o čas a chce eliminovat zbytečné prodlevy, by se měl zamyslet nad synchronizací vyměšování posádky na povel najednou.

  27. S ohledem na naší předpokládanou délku splutí a minimalizaci věcí jsme s sebou netahali ani termosku ani nic na ohřátí (čaj, kafe). Přínos by nepředčil negativa a obsah by byl stejně celkově nedostatečný.

  28. Vodu s sebou a nabírání/doplňování trochu plánovat. Ať nejste na suchu uprostřed přehrady nebo noci. Nám se osvědčilo mít s sebou každý svojí 1,5 litrovou plastovou lahev na vodu/mix nápoj a pak 5 litrový společný kanistřík na obyčejnou vodu.

  29. Z umělých potravin jsme tentokrát byli skoro BIO. Požili jsme tuším jen pár carbosnacků (já opravdu doslova nanejvýš 2 ks).

  30. Vytisknutou kilometráž s sebou a povědomí o trase a vzdálenostech se velmi hodí. Především v noci se hodí vědět, na jaké straně jezu/přehrady se obvykle přistává a jak je nebezpečný nebo naopak jetelný.

  31. GPSmap 62st navigace My v obou případech (2002, 2012) jeli Lipno ve dne. Na ostatních přehradách se dalo jet i v noci podle horizontu s odhadovaným pokračováním toku. Nicméně jsme v roce 2012 nepohrdli vymoženostmi techniky a vzali s sebou GPS navigaci. Do vodě odolné GPS jsme si uložili předem trasu a zásobili se dostatkem baterií (GPSmap 62st potřeboval měnit baterie po cca 18 hodinách). Mohli jsme tak zaznamenávat náš přesný postup a v některých situacích si ověřit na přehradách pokračování toku či kolik nám toho ještě zbývá do dalšího postupného bodu. GPS nám tedy dodávalo spíše jistotu a hodilo by se především v situacích, kdy by například padla na přehradách mlha atp. Záznam naší trasy v GPX formátu se možná někomu může hodit.

  32. Koho by snad děsilo Lipno (30km), nebo by měl mylný dojem, že po jeho překonání už nemůže být hůře, tak by si měl uvědomit, jaká další Velká Otročí jezera ho čekají. Namátkou největší z následujících trháků: Hněvkovice 20km, Orlík 56km, Slapy 43km. Na velkých a otevřených plochách Lipna hrozí vítr a někdy i poměrně velké vlny. Nicméně ostatní přehrady jsou o dost nekonečnější

  33. Z drobného vybavení se dále hodí:

    • Mastný krém na ruce a nohy
    • Nabitý mp3 přehrávač na voleje na přehradách
    • Vytisknuté nouzové kontakty, blok a tužka na zaznamenávání časů
    • Může se hodit repelent
    • Společná lékárnička (náplasti, dezinfekce, černé uhlí/Imodium, oční kapky, analgetika, Fenystil)
    • Plastové zdrhovací pásky (rychlofixace něčeho pokaženého)

  34. Užitečné kontakty na některá vodní díla

    • Orlík - Orlické zdvihadlo je v provozu od května do září, každé pondělí, pátek, sobotu, neděli od 8:00 do 17:00. Kontakt: telefon +420.318694113, +420.724730829
    • Plavební komora v Kamýku nad Vltavou je v běžném provozu také od května do září, každé pondělí, pátek a sobotu od 8:00 do 16:00. Mimo tyto dny však můžete proplout společně s plavidly osobní lodní dopravy plujícími podle jízdního řádu. Kontakt: telefon +420.306977119


Nonstop Vltava potřetí?    



Bude Nonstop Vltava 2022? Uvidíme. Musím se včas zeptat kluků. A možná v té době i svého ošetřujícího lékaře.

Dokázali jsme si, že zvládneme sjet i podruhé. Pokud nás nezlákají nějaké jiné výzvy, tak možná zvážíme možnost do třetice všeho dobrého? Datum je to každopádně lákavé …


Odkazy