Nový Zéland 2003 měsíční putování po Novém Zélandu, 4 denní pobyt v Singapuru, zastávka v Londýně a Sydney Tato stránka vznikla za účelem podělit se o praktické informace a zkušenosti z naší cesty na Nový Zéland a zároveň stručně informovat naše přátele, jak bylo u protinožců. To vše z pohledu "turistů", kteří tam strávili cca měsíc cestováním po obou ostrovech.

Účastníci


Během cesty se věčně někdo připojoval a odjížděl. V době maximálního počtu nás bylo 10.

Obsah

Přípravy

Někdo preferuje servis a pohodlí cestovních kanceláří či prostě z časových důvodů využije jejich nabídku a zúčastní se předem zorganizovaného zájezdu. Pokud to jen trochu jde, osobně upřednostňuji samostatné "nezávislé" cestovní. Poskytuje větší volnost a původní cestovatelské vzrušení z kroku do neznáma. Na druhou stranu to ale vyžaduje větší úsilí při plánování i samotné realizaci. Toto úsilí však bývá zpravidla odměněno formou intenzivních osobních zážitků a ostatně přípravy a plánování cesty považuji za nedílnou součást cestování, při níž člověk postupně získává informace o dané oblasti a o to víc se na vlastní cestu těší.

Hrubý plán cesty

Záměr byl procestovat Nový Zéland od severního ostrova (Auckland) po jižní (Christchurch). Cílem byla především příroda a tudíž národní parky a jiné outdoorové speciality NZ tzn. hory, pláže, vulkanické oblasti, sopky, fjordy, sea kayaking, pozorování delfínů atp. Vzhledem k časovému omezení se předpokládalo podnikání většinou krátkých několikahodinových treků (okruhy, naučné stezky) i pár několikadenních přechodů. Prostě takový road trip. Nakonec jsme do plánu pro zvýšení různorodosti včlenili i dvoudenní pobyt v australské Sydney i za cenu zkrácení pobytu na NZ o dva dny.

Termín jsme vybrali na únor a začátek března (8.2.-9.3.2003). Tedy na konec sezóny/léta, kdy je však stále teplé a v horách prý stabilní počasí. Teplotní průměr 20-23 stupňů Celsia. Celkově je severní ostrov považován za teplejší, jižní má, zvláště v horských oblastech, drsnější podnebí s enormním množstvím srážek. Na severní polokouli námi vybraný termín odpovídá letním měsícům srpen - září (viz. srovnávací graf vedle). Od konce sezóny jsme si slibovali i menší davy turistů. Pravděpodobně je to mnohem lepší, avšak ani v tomto období neočekávejte liduprázdno. Na rozdíl například od prosince a ledna jsme se alespoň vyhnuli novozélandským letním školním prázdninám.

Protože nás čekalo urazit poměrně velké vzdálenosti a "propojit" tak všechny lokality, které jsme hodlali navštívit, v omezeném čase jednoho měsíce, bylo nutné sestavit itinerář, kterého se budeme v rámci možností a aktuální situace držet. Itinerář obsahoval takřka všechna turisticky nejatraktivnější místa Nového Zélandu. Abychom se však nestali účastníky cestovního závodu, byla vynechána některá místa (sever nad Aucklandem), abychom si jiná měli možnost užít. Lze říci, že plán jsme nakonec poměrně důsledně zrealizovali. Pevnými body se v něm staly kromě příletu a odletu (včetně příjezdu a odjezdu jednotlivých účastníků) také činnosti, které bylo třeba předem zarezervovat/zaplatit (trajekt, sea kayaking, Routeburn track)

Spolu s Majdou jsme hodlali využít našich časových možností a bezplatného stopover v Singapuru. Odletěli jsme tedy o 4 dny dříve a strávili půl dne v Londýně a zbytek v Singapuru. Následně jsme se všichni sešli v Singapuru na letišti.

Rozpočet

Rozpočet byl stanoven na 80.000Kč na účastníka. Po návratu a hrubém spočtení a přepočtení všech výdajů (vč. předodjezdových) mi vyšla částka zhruba 82.000Kč. Tedy poměrně slušný odhad. Velkou část tvořily výdaje na letenku (37.000Kč), spoluúčast na vypůjčení auta (10.000Kč). Zbytek tvořili výdaje na benzín, ubytování, jídlo a další aktivity. Nutno dodat, že jsme jich uskutečnili mnoho (kola, sea kayaking, helikoptéra, koně, potápění s delfíny), občas zašli do hospody a nic není zadarmo. Rozhodně to ale za to stálo.

Formality/víza

S vízy jsme měli zbytečné trápení. Protože až do 1.1.2003 platil s Novým Zélandem vízový styk a nikde nepadla ani zmínka o chystané změně, tak jsme si je museli v průběhu podzimu 2002 vyřídit. Absolvovali jsme tedy nutné shromáždění potřebných dokumentů jako potvrzení o zaměstnání, čerpání dovolené, prokázání dostatku finančních prostředků výpisem z účtu, prezentací rezervace zpáteční letenky atp. včetně úhrady poplatku. Všechna víza jsme zhruba do měsíce obdrželi. Já přes německé zastoupení NZ a Austrálie, ostatní zdarma prostřednictvím STUDENT AGENCY v rámci zakoupení letenek u této agentury. O Silvestra jsme se pak ze zpráv dozvěděli, že to byla, co se Nového Zélandu týkalo, zbytečná námaha. Na druhou stranu to podnítilo Jirku a Petru, aby se k nám na poslední chvíli přidali.

Vřele doporučuji si ověřit aktuální situaci a požadavky na českém Ministerstvu zahraničních věcí a dále na stránkách imigračních/celních úřadů té které země.

Pokud často cestujete nebo potřebujete během vyřizování žádosti o víza , kdy je nutné na ambasádu zaslat i váš pas, vycestovat mimo Českou republiku, doporučuji si zažádat o druhý (či několikátý) český pas. Bližší informace si zjistěte na stránkách Ministerstva vnitra ČR. Pozor, nezapomeňte, že minimálně při žádosti či převzetí dalšího pasu musíte na úřadě ukázat stávající pas(y).

http://app.ica.gov.sg/travellers
http://www.customs.gov.sg

Doporučuji projít tyto informační zdroje:
http://www.immigration.govt.nz
http://www.immigration.govt.nz/cgi-bin/fee_search.cgi
http://www.nzembassy.com
http://www.govt.nz/en/aboutnz
http://www.customs.govt.nz
http://www.maf.govt.nz/quarantine

Doporučuji projít tyto informační zdroje:
http://www.immi.gov.au
http://www.immi.gov.au/allforms/transit.asp
http://www.australian-embassy.at

Letenky

Zkušeným cestovatelům asi netřeba říkat, jak to chodí. Pro ty, kteří zatím mnoho zkušeností nemají, mohou být následující řádky užitečné. Předesílám, že většina rad a tipů se týká letenek třídy economy, protože se domnívám, že vaším cílem je pořídit co nejlevnější letenku.

Letenky lze rezervovat přes prodejce, který má přístup do některého z rezervačních systémů leteckých společností. Pro zajímavost, nejznámější jsou například Amadeus.com / Amadeus.net nebo Galileo. Letenku lze pořídit i přímo u konkrétní letecké společnosti, avšak cena nebývá zpravidla nejvýhodnější. Občas stojí za pokus se poptat po charterových letech cestovních kanceláří, které tak vyplňují místa svých nevytížených letů. To se však týká především nejnavštěvovanějších destinací pobytových zájezdů, takže v našem případě jsme byli odkázáni na klasické pravidelné letecké linky.

Rezervaci a její případné změny provádí prodejce zdarma. Stačí jednoduše zavolat, uvést potřebné údaje (kdy, odkud a kam, kdo – uvádí se plné jméno a případně datum narození), dotázat se na nejvýhodnější možnou cenu a je to. Rezervaci lze kdykoliv bezplatně zrušit či provést rezervací více. Zde však pozor, s blížícím se termínem odletu se zvyšuje pravděpodobnost, že vám budou vícečetné/překrývající se rezervace zrušeny, v rámci kontroly v systému. Aby vám nebyla zrušena ta rezervace, na které vám skutečně záleží, doporučuji všechny staré a neplatné rezervace postupně rušit. Cena letenky udaná při rezervaci by měla platit. Případně by vás měl prodejce kontaktovat, pokud by došlo například ke změně cenových tarifů na straně přepravce či k výraznému pohybu směnného kurzu koruny. Nezapomeňte si k ceně letenky připočíst i orientačně letištní poplatky, pokud nejsou zahrnuty v ceně. Přesná výše letištních poplatků je určena zpravidla až v den nákupu letenky. Dále není od věci si čas od času ověřit, zda zatím ostatní prodejci výrazně nesnížili svoje ceny a nevyplatí se využít nabídky konkurence/jiné letecké společnosti.

Některé lety (například do Austrálie) jsou v hlavní sezóně natolik vytížené, že sehnat volné místo může být, zvláště pro větší skupinku lidí, dosti obtížné. Proto není na škodu, pokud je to možné, let rezervovat včas i několik měsíců předem.

Skutečně do tuhého začne jít obvykle 3 týdny před plánovaným odletem, kdy se musí zarezervované letenky zaplatit. Záleží na typu letenky, ale po vydání letenky je většina změn (posunutí odletu/příletu, přestupů apod.), jakož i případní ztráta a vydání kopie, zpoplatněna nemalou částkou.

Cena letenky (ve valné většině případů zpáteční) se může lišit dle mnohých faktorů. Záleží na požadované třídě, termínu letu (sezóna/mimo sezónu), trasy letu/míst přestupů, možnosti stopoverů, doby požadovaného minimálního/maximálního pobytu (platnosti letenky), možnosti měnit datum odletu (otevřená, bez poplatku, za poplatek či vůbec), odlišnosti místa příletu/odletu (např. Praha-Auckland tam, Christchurch-Praha zpět), věku pasažéra. Zkuste se poptat na množstevní slevu a především na speciální cenové tarify pro „mládežníky“, tedy lidi do určitého věku. Zpravidla do 24 nebo 26 let. Nechte si poradit a především si všechny podstatné náležitosti letenky vyjasněte, aby nedošlo k nemilému překvapení.

Navíc jednotliví prodejci soupeří o zákazníka nabídkou různých dalších slev, dárků, bonusů a jiných doplňkových služeb. Zajímavé ceny můžete někdy docílit při nákupu on-line. Občas může být výhodné si pořídit letenku z některého velkého mezinárodního letiště (Frankfurt, Vídeň), kam se dopravíte na vlastní pěst. Záleží na osobních preferencích.

Bez poplatku byla také možnost stopoveru na každé z cest tam i zpět. Stopover znamená možnost let dlouhodoběji přerušit v přestupním místě (pozor, pokud startujete z Evropy, jsou z toho přestupy v rámci Evropy zpravidla vyjmuty), strávit tam nějakou dobu a pokračovat v letu později. Stopover musí být předem nahlášen a dle toho je taky vystavena letenka. Pokud přerušení letu přesáhne jistou hranici (tuším 24h?), nelze odbavená zavazadla poslat přímo do konečné destinace, ale je si je nutné v místě stopoveru vyzvednout a následně opět znovu odbavit při pokračování v letu. Stopover je zajímavá možnost, jak navštívit a strávit nějaký čas v regionech po cestě při dálkovém letu. Tedy pokud nemáte naspěch.

Cesta k protinožcům je skutečně dlouhá. Pro představu uvádím jak dlouho let trvá:

Z	Do	Čistá doba letu
Praha	Frankfurt	1:05
Praha	London	2:10
Frankfurt	Sydney	20:50
Sydney	Auckland	2:55
Christchurch	Sydney	3:35
Sydney	Frankfurt	22:20
London	Singapore	12:40
Singapore	Sydney	7:20

Z Prahy do Aucklandu tak musíte v letadle prosedět neuvěřitelných 25 hodin. K čisté době letu je nutno navíc připočíst ještě časový posun. Čas si můžete krátit spaním, výlety na toaletu a zpět, pravidelnou stravou od stewardů, videem a radiem nebo čtením. Přílišný komfort a prostor – tedy pokud neletíte první třídou - neočekávejte, ale není to zase ani tak zlé. Vibrace křídel je normální a hukot motorů za chvíli přestanete vnímat :-).

Tipy

• Zarezervujte si rovnou i konkrétní sedadla v letadle, která vám budou vyhovovat a jsou ještě volná. Pokud to necháte až na check-in na letišti, mohlo by se vám stát, že vás rozsadí na různá místa. Na druhou stranu ani tato rezervace sedadel není 100% a opačně i pracovník na check-inu, pokud to je možné, vám může rezervaci předělat.

• Zjistěte si možnosti stopoveru, pokud o něj máte zájem. Vyberte si trasu/leteckou společnost podle vámi preferovaného stopoveru. I v případě obyčejného přestupu s dlouhou časovou prodlevou lze na skok zavítat z letiště do města. Počítejte však s časovou rezervou pro případ nepředvídaných komplikací s dopravou (dopravní zácpy, nehoda, ...), aby vám letadlo neuletělo.

• Ověřte si podmínky přepravy zavazadel platné pro vaši letenku. Počet, rozměry, jednotlivá a celková maximální hmotnost příručních zavazadel (ty, které si s sebou berete na palubu letadla) a zavazadel na odbavení (odebrána při check-inu, určena do zavazadlového prostoru), předměty, které je zakázáno přepravovat (plynové bomby k vařiči,...). V našem případě jsme měli váhový limit 7kg respektive 20kg. Což není mnoho. Pár kilo navíc bývá za normálních okolností na váze při check-inu prominuto. Jinak se připravte na poměrně drahé poplatky za každé kilo nadváhy navíc. V případě mého příručního zavazadla, které vážilo cca 12kg, jsem byl „odhalen“ při letu mezi Sydney a Novým Zélandem. Bylo mi při boardingu odebráno a umístěno do zavazadlového prostoru. Naštěstí jsem žádné poplatky neplatil.

• Připravte se na situaci, že vaše zavazadla budou o pár hodin či spíše dní zpožděna (poslána omylem jinam), poškozena, vyrabována nebo úplně ztracena. Jistá, i když nevelká, pravděpodobnost tu je. Přizpůsobte tomu tedy obsah vašeho příručního zavazadla, kde byste měli mít veškeré důležité dokumenty a základní potřeby, které by vám umožnili fungování v cizině, pokud by vaše další zavazadla nedorazila v pořádku. Každopádně máte nárok na odškodnění/kompenzaci dle přepravních podmínek¹. Pro tyto případy si pečlivě uschovejte zavazadlový lístek, která jste obdrželi při odbavení zavazadel. V takovémto případě navštivte reklamační přepážku daného přepravce.

  ¹⁾ - Zpravidla to bývá 20USD za kilogram ztraceného zavazadla odbaveného na check-inu. Rozhodující je v tom případě údaj z váhy na check-inu. Pokud z nějakého důvodu není k dispozici, očekával bych kompenzaci ve výši maximálně povoleného váhového limitu, případně dle prohlášení cestujícího o váze zavazadla. Každopádně si myslím, že pokud byl například batoh "nadupán" outdoorovým vybavením (batoh sám, spacák, karimatka, vařič, ošacení, boty, ...), tak taková kompenzace tuto ztrátu rozhodně nepokryje. Bráno byť i pouze čistě z finančního hlediska.

• Pokud s sebou vozíte například kapesní nůž, nezapomeňte ho před check-inem přendat do zavazadel na odbavení, abyste nebyli vystaveni nepříjemné konfrontaci u bezpečnostní rentgenové kontroly před vstupem do čekacích prostor před boardingem. Touto kontrolou nám byly nalezeny a následně nenávratně vyhozeny i malé nůžtičky z lékárničky. Pozoruhodné je, že já s nimi prošel Ruzyní i Heathrow a teprve Singapur se jim stal osudným. Majdě je zabavili již v Londýně.

• Ujasněte si při koupi letenky, jak postupovat a koho kontaktovat v případě ztráty letenky. V těchto případech se hodí mít s sebou kopii letenky s těmito údaji uloženou na odlišném místě.

• Ujistěte se při koupi letenky, v jakém časovém předstihu se musíte dostavit na letiště k odbavení před časem odletu, vyznačeném na letence. Například v Praze Ruzyni je uveden „nejzazší termín pro odbavení“ pro Evropské destinace 40 a ostatní 50 minut. U dálkových letů to může být i daleko více.

• Mnohé letecké společnosti nabízejí či přecházejí na elektronické letenky (Lufthansa - eTix EN/CZ, British Airways - eticket). Do ruky se vám v tomto případě nedostane papírová letenka, ale pouze referenční číslo letenky. To následně sdělujete např. u check-inu. Mimo jiné výhody neriskujete například potencionální ztrátu letenky. Informujte se o této možnosti. Bohužel počet destinací, kde lze elektronické letenky použít, je zatím omezený.

• Jste časově flexibilní a chcete toho využít? Prodloužili byste si rádi o trochu pobyt než poletíte zpět a ještě na tom něco získat? Informujte se na letišti přímo u odbavení o možnosti nabídnout dobrovolně své místo v letu – „voluntary bumping”, „you want to volunteer your seat” – a letět o něco (pár hodin, další den, příští volný let) později. Samozřejmě za kompenzaci (hotové peníze, další volná letenka, mileage bonus, …) a zajištění pozdějšího letu na vaší trase. Nestává se to příliš často, někdy se vám to nemusí hodit, ale občas to může vyjít. Letecké společnosti totiž z různých důvodů potřebují/prodávají více letenek než je kapacita letů („overbooking“) a tak se občas přihodí, že někdo musí z kola ven. Pokud se tedy přihlásíte, jste zaneseni na volunteer seznam (kdo dřív přijde a dříve se nahlásí, má větší šanci). V případě potřeby jste pak osloveni personálem zpravidla krátce před boardingem a poletíte jindy. Osobně jsem to zažil při letu Londýn-Praha, kdy za mou letenku v business třídě byla nabízena kompenzace tuším 150GBP + hotel. Bohužel nakonec ze seznamu dobrovolníků vybrali někoho s economy letenkou (a nižší kompenzací) :-)

  Pro doplnění: občas se může logicky stát, že při nedostatku dobrovolníků musí někdo z kola ven i nedobrovolně.

  Více si můžete nastudovat zde:
  http://europa.eu.int/comm/transport/air/rights/index_en.htm
  http://pw1.netcom.com/~rcowen/getting_bumped.htm
  http://travel.guardian.co.uk/saturdaysection/story/0,8922,795695,00.html
  http://www.faqs.org/faqs/travel/air/handbook/part1/section-20.html
  

• Pokud využíváte slevy díky svému věku, pečlivě si nastudujte podmínky. Například zda mladší 26ti let znamená, zda nesmíte dosáhnout věku 26 let pouze před započetím letu, nebo snad v celém průběhu platnosti letenky (návrat), co když odlet vychází na den vašich narozenin atp. Ujistěte se také o možnosti/nemožnosti kombinovat různé cenové tarify a akční ceny.

• Při požadavku na podstatné změny rezervace je někdy nutné provést rezervaci novou. Vězte, že pokud je konkrétní let už obsazen, pak s největší pravděpodobností existuje fronta rezervačních požadavků alias „čekačka“. Při zrušení vaší původní rezervace a provedení nové nemáte automaticky nárok na vámi právě uvolněná sedadla. Na tato místa by měl mít nárok první vhodný čekatel ve frontě. Zařadíte se tudíž na konec fronty. Dále může hrozit, že i pokud je zatím ještě pár míst volných, mohou být během několika sekund zaplněny, protože ve stejný čas jinde ve světě právě sedí pan John, pan Helmut nebo slečna Krikri a rezervují si ten samý let. Na tato nebezpečí byste měli být upozorněni pracovníkem, který rezervaci provádí.

• Ujistěte se, jaký způsob platby je možný při nákupu zlevněné/vaší letenky. Někdy je nižší inzerovaná cena platná pouze při platbě v hotovosti. Prodejce se tak chce vyhnout poplatkům (např. 4%), které musí odvést z ceny zboží při platbě platební kartou.

• Nezapomeňte, že na dlouhých letech si můžete nasbírat mnoho mil do programů frequent flyer. Mají je takřka všechny aerolinky a v rámci různých aliancí je lze započítávat. Jedním z kritérií výběru společnosti, se kterou poletíte, se tak mohou stát výhody jejího frequent flyers programu. Pokud u ní ještě své konto mil nemáte, nezoufejte. Pečlivě si uschovejte palubní lístky (boarding pass) a po absolvovaní celé cesty si o něj zažádejte spolu se zasláním těchto dokumentů. Můžete si tak letem k protinožcům „vydělat“ na krátký zpáteční let po Evropě v rámci vymezených destinací pro čerpání mil v rámci frequent flyers programu dané letecké společnosti.

  Zde bych se podělil o nepříjemnou zkušenost, kterou jsme udělali se STUDENT AGENCY. Na výslovný a opakovaný dotaz, zda se nám míle našeho konkrétního letu (rozuměno v rámci daného tarifu) započtou, jsme byli ujištěni že ano. Docela jsme se na to těšili. Bohužel započteny nebyly a při reklamaci u British Airways nám bylo sděleno, že jsme využili u letu s Qantasem tarif (což prodejce věděl od začátku), který nás k započtení mil neopravňuje. Po několika reklamacích a korespondenci se STUDENT AGENCY, nepřišel prodejce (STUDENT AGENCY) s žádným řešením a problém nechal prostě vyhnít. Na to, že z nás měli „kšeft“ za čtvrt milionu a poskytli nám mylnou informaci, která vedla ve svém důsledku k naší nemalé újmě, je to přinejmenším ostuda. Péči o zákazníka ex post bych si představoval jinak. Jaké z toho plyne poučení? Nezbývá tedy než vše, na čem vám opravdu záleží, stejně neustále kontrolovat a prověřovat. Nespoléhat se pouze na jeden zdroj informací. Tedy s mírou, aby se z člověka nestal paranoik ...

• A na závěr spíše taková perlička. Letenka či i pouhá rezervace se vztahuje na jméno pasažéra, uvedené v jeho platném pasu v době odbavení na letišti. Pokud se vám tedy stane, jako se stalo nám, že se někdo vdá a změní se mu jméno i v pase, je nutné rezervaci předělat nebo již vydanou letenku za nemalý poplatek pozměnit. Takže rada na závěr – nevdávat se, neženit se!

Doprava (půjčení auta, trajekt)

Půjčení auta

Po průzkumu nabídky půjčoven na Novém Zélandu (Internet je bezva věc), jsme se, i pro osobní reference, rozhodli pro půjčovnu Apex Car Rentals (http://www.apexrentals.co.nz). Jde o půjčovnu relativně vyšší cenové hladiny, avšak poskytované služby a kvalita i servis automobilů tomu plně odpovídá. Rozhodně jsme nechtěli strávit hodiny či dny dohadováním se o problémových stavech případně nad porouchaným autem bez patřičného servisního zajištění. Uvítali jsme jasnou nabídku bez skrytých nákladů včetně přehledné prezentace na webu, promptní a vstřícnou komunikaci e-mailem včetně zodpovězení spousty dotazů a v neposlední řadě dnes již standardní možnosti platby/rezervace platební kartou. Teď když si to po sobě čtu, zní to jako jednoznačná pozitivní reklama. My však byli skutečně spokojeni a to i s vlastní realizací, takže proč nepochválit.

Půjčili jsme si u nich dvě nová auta Subaru Legacy 4WD Wagon , dostatečně velká pro změť našich zavazadel a krámů, abychom nemuseli každý den složitě a pečlivě rovnat každý batoh v kufru. Parametry auta: 2 litr, rok výroby 2002, automatická převodovka, klimatizace, rádio/CD přehrávač (bez mp3), airbagy, posilovač řízení. Další praktická věc je standardní 12V cigaretová zástrčka třeba pro nabíjení mobilů či baterií do foťáků. Vyjednali jsme „standardní“ slevu (konečná cena 79NZD/auto/den + připojištění 8NZD/auto/den) a náklady půjčovného na 25 respektive 24 dnů se rozpočetli na 4 osoby v každém autě. V ceně byla i doprava (shuttle bus) z a na letiště Auckland/Christchurch.

Rezervaci jsme uskutečnili v 4 měsíčním předstihu. Stačilo zaslat (bezpečný server https) číslo platební karty. Žádný deposit ani blokace nebyla uskutečněna do vlastního půjčení. Tedy absencí byť i jen blokace jsem si jist minimálně do týdne před vypůjčením. Půjčovné jsme pak bez problémů zaplatili dvěma platebními kartami (dle posádky).

Cena půjčovného standardně zahrnovala u APEXu pojištění škod způsobeným jak na autě tak i třetím osobám na zdraví i majetku do výše 250.000NZD se spoluúčastí 750NZD na každou pojistnou událost. Pojištění platilo pro každého nahlášeného řidiče. Pro jistotu jsme zakoupili navíc připojištění CDW Insurance (Collision Damage Waiver) za příplatek 8NZD/den. Spoluúčast se tak zredukovala na nulu. Nemuseli jsme se proto příliš strachovat o nějaký ten škrábanec a k řízení mohli usednout i ti, kterým by případná spoluzodpovědnost za škody při řízení dělala starosti. Prakticky se to projevilo i ve sportovnějším stylu jízdy. Je to maličkost, ale ztráta poklice či oprava píchnuté pneumatiky (účet bez problémů APEXem proplacen v hotovosti) se nás následně finančně nedotkla. Naštěstí za celou dobu pobytu na Novém Zélandu jsme neměli ani jednu nehodu.

Co se zajištění servisu či výměny auta při poruše týká, APEX nám při předávání automobilu sdělil bezplatné (toll-free) telefonní číslo pro řešení těchto událostí a také zákaznické číslo servisního AA klubu (žlutí andělé). Toho jsme také jednou využili, kdy ze záhadných důvodů jedno auto nešlo v Milford Soundu nastartovat. AA servisák přijel z nejbližší základny v Te Anau vzdálené 120km. Auto nastartoval. V Te Anau pak udělali ještě prohlídku. Vše bezplatně.

Na Novém Zélandu, stejně tak jako v Austrálii a Singapuru, se jezdí vlevo. Není od věci si prostudovat mírně odlišná pravidla silničního provozu. Další užitečné informace můžete nalézt zde.

Cizince bezpečně poznáte podle toho, že místo blinkrů zapnou stěrače. I to je totiž obráceně. Pokud budete mít manuální řazení, řadí se levou rukou, pavouk je stejný jako u evropských aut tzn. není zrcadlově. Dejte si zpočátku pozor na objetí kruhového objezdu ve správném směru a zařazení se do správného pruhu při odbočení na křižovatce. Člověk se ale rychle adaptuje.

Poměrně důsledně je měřena rychlost. Maximální povolená rychlost ve městě je 50km/h, mimo město 100km/h. Bohužel naší posádce se stalo hned dvakrát, že nám protijedoucí policejní vůz naměřil překročení rychlosti. Při 120km/h to byla pokuta 120NZD (moje první v životě!), 115km/h bylo za 80NZD. Policisté jsou nesmlouvaví a vlastní pokuty nevybírají. Pouze vystaví protokol se složenkou (infringement notice) na patřičnou částku, kterou pak musíte zaplatit. Nejlépe v kterékoliv pobočce Westpac Bank. Jako turista máte prakticky na vybranou, zda do oficiální lhůty 28 dnů pokutu zaplatíte, nebo už budete dávno v tu chvíli tisíce kilometrů daleko. My jsme obě poctivě zaplatili. Nikdy nevíte, za jakých okolností by se vám to mohlo později vymstít. Zdali nezaplacené pokuty NZ policie dohledá přes půjčovnu (majitele auta) a ta vám pak může peníze strhnout (má číslo vaší karty, možná to je někde v podmínkách kontraktu?) tedy nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.

Ověřte si, jaký typ řidičského průkazu půjčovna akceptuje a zda nepožaduje určitý minimální věkový limit či vlastnictví řidičáku nejméně x let. Oficiálně by mělo platit toto: “Drivers must have a current New Zealand, Australian, International or approved overseas licence. The minimum hiring age is 21.”. Tedy minimální věk pro půjčení auta 21 let, řídit lze s NZ řidičákem, australským, mezinárodním nebo jiným zahraničním, který však je na seznamu Novým Zélandem uznávaných. Mezinárodní řidičský průkaz nyní vyřizují v ČR místní samosprávy. V rámci Prahy se podívejte sem. My jsme měli pro jistotu mezinárodní s sebou. Kromě mě, já měl evropskou verzi, která je velmi podobná. Myslím ale, že by nemusel být problém ani s obyčejným českým řidičským průkazem.

Nahlašte půjčovně oficiálně všechny potencionální řidiče!

Rekapitulace co je třeba zvážit při půjčování auta:

• Velikost vzhledem k počtu osob i zavazadel

• Výše spoluúčasti při poškození vozidla, škodě třetím osobám; zvážit možnost připojištění

• Jednosměrné půjčení tj. půjčení a vrácení na různých místech. Některé půjčovny si za to počítají příplatek

• Počítá si půjčovna příplatek za půjčení na letišti?

• Umístění pobočky půjčovny (letiště, trajekt terminál, atd.), bezplatná doprava versus náklady na dopravu z/do pobočky

• Počítá si půjčovna příplatek za další nahlášené řidiče?

• Neomezené kilometry versus platba drobného poplatku za každý kilometr nad limit (denní limit, celkový limit)

• Stáří a kvalita půjčovaných automobilů

• Servisní zajištění pro případ nehody či poruchy (odstranění drobných závad či kompletní přistavení náhradního vozu), spoluúčast klienta a doba reakce

• Skryté náklady, které půjčovna účtuje oproti očekávání klienta vycházející z původních lákavých nabídek.

• Obsahuje inzerovaná cena i novozélandskou daň z přidané hodnoty Goods and services tax (GST) 12,5%?

• Řešení přepravy mezi ostrovy (trajekt)

Benzín na Novém Zélandu stojí něco málo přes 1NZD za litr. Je tedy levnější než v České republice. Řidiči navyklí z Evropy na hustou síť čerpacích stanic s non-stop provozem by měli častěji sledovat stav nádrže. Mnohdy se projíždí úseky, kde dlouho není žádná čerpací stanice, o odlehlých a „zapomenutých“ lokalitách ani nemluvě. Navíc valná většina čerpacích stanic je přes noc zavřena a tak je nutno vyčkat jejich ranního otevření (osobní zkušenost z jižního ostrova). Na to je dobré dávat pozor zvláště při plánování nočních přejezdů. Pouze vyjímečně lze v noci natankovat u pumpy, přijímající platební kartu či hotovost v samoobslužném režimu (self service). U některých pump lze použít zákaznickou platební kartu (např. BP pumpy) k samoobslužnému odběru, to je však pro obyčejné turisty nepoužitelné. Alternativou je požádat o pohonné hmoty místí „domorodce“ (opět osobní zkušenost) například farmáře. Otázkou je, zda narazíte na někoho, kdo vám chce prostě pomoci či si na daném faktu založil výhodný business.

Vzhledem k členitému terénu a lokálnímu charakteru silnic včetně místy nezpevněnému povrchu počítejte s vyšší spotřebou paliva a delším časovým odhadem. Není neobvyklé, že i silnice, v mapě značené jako „větší“, jsou bez asfaltu a mnohdy pojedete i desítky kilometrů po šotolině a prašné cestě. Běžné jsou také úsporné mosty široké pouze pro jeden jízdní pruh, kdy přednost je vyznačena dopravními značkami.

Na severním ostrově jsme najeli vzdálenost 1.700Km. Na jižním přibližně 2.800Km. Celkem jsme se vešli tedy zhruba do 5000Km.

Podívejte se na vzdálenosti na NZ:
http://www.aatourism.co.nz/locations.html
http://www.aatourism.co.nz/southlocations.html
http://discovernz.co.nz/DistCalc.html
sekce na stránkách PureNZ.com

Trajekt

Pokud hodláte procestovat oba ostrovy a nevyužijete leteckou dopravu, pak se zcela jistě nevyhnete trajektu překonávající Cookovu úžinu (Cook Strait) z Wellingtonu do Pictonu, případně v obráceném směru. Trajekt provozuje společnost The Interisland Line a můžete si vybrat mezi rychlejší a dražší linkou The Lynx (cena 68NZD za dospělou osobu jednosměrně, doba plavby 2 a 1/4 hodiny) nebo pomalejší a levnější The Interislander (cena 52NZD za dospělou osobu jednosměrně, doba plavby něco málo přes 3 hodiny).

V obou městech se nachází přístavní terminál, kde vám budou v předstihu odbavena zavazadla, s vyjímkou příručních, jako na letišti. Na druhé straně po příjezdu opět (tedy doufejme) přijedou. Přestože lze trajektem přepravit i automobil (cena 199NZD respektive 179NZD za osobní auto jednosměrně), mnozí vrací půjčená auta před trajektováním a na druhé straně si opět vyzvednou/půjčí auta stejné kategorie/nová. V prostorách terminálu mají své pobočky mnohé půjčovny.

To byl i náš případ. Předem jsme měli dohodnutý termín (datum a čas – poslední možný odjíždějící z Wellingtonu v 17:30) trajektu včetně vrácení a následného znovupůjčení aut. Lístky jsme zarezervovali i zaplatili při půjčování aut už v Aucklandu. Pozoruhodné bylo, že jsme v Pictonu obdrželi naprosto stejná auta včetně barvy. Jen poznávací značka a čistota interiéru se lišila. Mimochodem, kdo by čekal nějaké zdlouhavé formality při vracení/přebírání námi půjčených APEX aut, ten by se mýlil. Na bezplatnou APEX linku jsme oznámili, že jsme již dorazili k terminálu. Poté dorazil na „stánek“ zaměstnanec APEXu, kterému jsme řekli, že na parkovišti stojí auto, předali klíče, zaškrtli čestně, kolik zbývá přibližně benzínu v nádrži, oznámili, že auto je v pořádku, jen že jsme při rychlejší jízdě na nezpevněné silnici ztratili poklici a museli uhradit opravu píchnuté pneumatiky. Zřejmě protože jsme měli přikoupenou nadstandardní pojistku - CDW Insurance (Collision Damage Waiver), auto ani neprohlíželi a navíc nám byla v Pictonu proplacena oprava pneumatiky v hotovosti. Na typicky středoevropský dotaz, zda dostaneme nějaké potvrzení o vrácení, nám bylo s údivem odpovězeno, proč, vždyť jste ho přece vrátili. Prostě benevolentní prostředí „na pohodu“. Nutno dodat, že vše skutečně proběhlo bezproblémově.

Ubytování (kempy, hostely)

Vybaveni stany a spacáky jsme přenocování respektive kempování během cesty po Zélandu řešili podle aktuální situace až na místě, většinou v kempech. Vzhledem k pokročilé sezóně nebylo nic třeba zamlouvat či někam volat například den předem. Výborným pomocníkem byl průvodce Lonely Planet s odkazy a popisem kempů v dané lokalitě. S rozvíjejícím se turistickým ruchem přibývá i kempů, avšak mnohdy není v odlehlejších končinách moc na výběr. Přestože jsme občas čelili problému jak se vejít v deseti lidech, vážnější komplikace nebyly. Pokud jsme se nevešli, popojeli jsme prostě o kemp dál. Šetrné kempování volně v přírodě je v zásadě neoficiálně možné, my jsme však dávali přednost kempům vybaveným sprchami, toaletami, společenskou místností pro případ špatného počasí, místností na vaření a nezřídka kdy i laundry (umožňující si vyprat v pračce a sušičce na mince či žetony zakoupené v recepci).

V zásadě lze kempy rozdělit do dvou kategorií na plně vybavené (popis viz. výše včetně recepce s možností nákupu základních potravin, cena cca 12-15NZD/osoba/noc), ve valné většině soukromé a na jednoduché DOC campsites, tedy kempy spravované vládní organizací Department of Conservation. Běžná cena v DOC kempech se vztahuje také na počet osob a pohybuje se okolo 5-7NZD za osobu a noc. Za auto už se zpravidla neplatí. Placení probíhá většinou formou samoregistrace po příjezdu tj. vyplnění obálky/formuláře (uvedení SPZ auta, počet osob, datum příjezdu, datum plánovaného odjezdu), který je k dispozici u informační cedule. Poté se do obálky vloží patřičný finanční obnos (potřeba hotovosti, drobných!) a obálka se vhodí do kovové schránky. Člověk si může uchovat kontrolní ústřižek z obálky s unikátním ID k případnému opětovnému spárování. Čas od času pracovníci DOC kontrolují kempy a řádnou registraci návštěvníků. Aktuální přehled lze získat zde. Většinou se jedná o skromně vybavené kempy s chemickými záchody. Občas chybí pitná voda respektive je vodu nutné před pitím převařit.

V některých kempech jsou ohniště, avšak vzhledem k častému nebezpečí požárů je zvláště v letních měsících rozdělávání otevřeného ohně zakázáno či dočasně omezeno. O platném stupni nebezpečí informují zpravidla cedule podél silnic.

Pouze ve větších městech (Singapur, Auckland, Sydney) jsme spali v hostelech v obyčejných dormitory rooms (= místnost o 6-12 postelích/palandách), které jsme, vzhledem k našemu počtu, skoro celé obsadili. Ceny v hostelech ve městě v dormitory room byly 18SGD, 24AUD respektive 23NZD. Hostel přímo v centru Aucklandu jsme si našli a zarezervovali po příletu na letišti. Ostatní jsme si zamluvili předem po Internetu, abychom to měli jisté.

Na Routeburn Tracku jsme spali v DOC chatách (Huts, Cabins), které jsme museli mít ve velkém předstihu zarezervovány jakožto součást rezervace tracku samotného. Zde můžete většinou počítat se společnou noclehárnou, kuchyňkou a společenskou místností, chemickými toaletami. Sprchy zde nenajdete. V horských jezerech se lze koupat, ale používání mýdel a šampónů je zakázáno. Chaty oceníte především za špatného počasí.

Obecně lze po celém Novém Zélandu najít mnoho ubytovacích zařízení počínaje luxusními hotely, motely až po backpacker hostely (backpacker lodge, guest house) a kabinky v kempech. Tudíž se lze obejít i bez stanů a případně spacáků. V turisticky nejnavštěvovanějších oblastech to není žádný problém. Menší flexibilita (kempů je více a na rozličných vzdálených místech v přírodě) a vyšší cena je u těchto ubytovacích zařízení daní za komfort.

Vybavení

• Dobré boty. Do hor a rozbahněných cest nejlépe dobře naimpregnované a rozchozené pohorky/trekové. Kvůli bahnu a sněhu zauvažujte i o návlecích. Dále jistě užijete i sandály a obyčejné tenisky.

• Dobrý spacák. Občas je i v létě přes noc docela frišno. Pokud vám váš spacák poskytuje dostatečný komfort při teplotě okolo nuly, není se čeho obávat.

• Karimatka. Pokud budete spát v kempech, připravte se na to, že podklad nemusí být vždy jen golfový trávník.

• Stan, na který se můžete spolehnout i při dlouhotrvajícím dešti.

• Ani v létě nenechávejte doma čepici a rukavice! V silném větru nebo ve vyšších polohách přijdou vhod.

• Vzali jsme s sebou kotlík, abychom měli možnost případně vařit hromadně na ohni. Protože bylo ale rozdělávání otevřeného ohně mnohdy omezeno a především kvůli stálé možnosti vařit v kuchyních v kempech, jsme ho ani jednou nepoužili. Bohatě stačili ešusy.



• Vařič (například benzínový nebo plynový) upotřebíte snad jedině, pokud se vydáte na několikadenní track mimo kempy a chaty s kuchyňkou. My jsme s sebou měli klasické plynové vařiče VAR, ale v podstatě jsme je ani nevyužili. Plynové bomby byste měli zanechat doma, protože jejich převoz letecké společnosti výslovně zakazují. Bez problémů a za rozumnou cenu (tuším necelých 15NZD za malou kartuš) je můžete zakoupit až na NZ v outdoor obchodech ve větších městech či v „hardware store“ (prodávají tam vše od lopaty, rybářských potřeb až po bomby) i mimo velká města. Dostupné jsou oba nejrozšířenější typy Camping Gas i bomby se závitem (Primus, Coleman, VAR).

• Dostatek opalovacího krému s vysokým ochranným faktorem a repelentu proti sandflies (mušky, co dokážou člověku doslova pěkně pít krev a je jich v některých regionech více než malé množství). Obojí však můžete koupit až na místě a odlehčit svým zavazadlům na cestě na NZ.

• I přes často deštivé počasí není GoreTexová bunda „nezbytně nutná“, jak byste mohli být přesvědčováni prodejci. Pokud jste už ale do ní investovali, určitě si ji s sebou vezměte.

Pokud s sebou vezete nějaký elektrický spotřebič (nabíječku na mobil, notebook, fotoaparát, …) nezapomeňte, že na Novém Zélandu, v Austrálii i Singapuru mají sice standardní střídavý proud, stejné napětí (230V) i frekvenci (50Hz) jako v České republice, avšak odlišné zástrčky! Odpadá tedy sice potřeba konvertoru/adaptéru měnící napětí a frekvenci, avšak zcela určitě budete potřebovat adaptér na zástrčku. Stejný typ zástrčky se používá v Austrálii i na Novém Zélandu. Je však odlišný od singapurského, který je totožný s typem užívaným ve Velké Británii. Doporučuji se seznámit s celosvětovým přehledem rozvodů a systémů elektřiny.

Další informace můžete nalézt zde:
http://kropla.com/electric.htm
http://www.walkabouttravelgear.com/ground.htm

Různé

Časový posun

Austrálie, Nový Zéland i Singapur se nacházejí na východ od České republiky, tudíž jsou vůči ní v časovém předstihu. Pokud je v ČR ráno, bude například v Singapuru už odpoledne nebo dokonce večer na Novém Zélandu. Analogicky pokud je ráno na Novém Zélandu, je v ČR ještě večer předchozího dne. Konkrétní posun závisí na období v roce, kdy je či není uplatňován letní čas (DayLight Saving Time). Aktuální čas a posun můžete nalézt na stránkách http://www.worldtimeserver.com nebo http://www.timeanddate.com/worldclock. Nezapomeňte, že posuny jsou zpravidla vztaženy k UTC/GMT (Coordinated Universal Time / Greenwich Mean Time). Tedy „Londýnskému“ času v zimním období (bez posunu způsobeného letním časem).

Měrné jednotky

Nový Zéland používá metrický systém, na který jsme zvyklí. Rychlost je běžně udávána v km/h, váha v kg a výška v metrech. Vzdálenosti pěších túr jsou, obzvláště v horách, udávány v hodinách chůze průměrně zdatného turisty.

Koupání v moři (Nový Zéland)

Pobřeží je nádherně členité s množstvím, do dálky se táhnoucích, pláží a obvykle většími vlnami. Bohužel teplota moře je na celém NZ dosti nízká. Ve studené vodě tak člověk vydrží pouhých pár minut. Zato se může zahřát při skotačení ve vlnách. Pozor na proudy táhnoucí od pobřeží zejména při odlivu.

Koupání v moři (Austrálie)

Moře, alespoň jak jsme ho poznali my v Sydney (Bondi Beach), je pro koupání jako stvořené. Teplota ideální, vlny perfektní, pláže písečné. Pouze pozor na australské slunce, ať se nepřipálíte.

Internet

Problémy s přístupem na Internet v Singapuru, Sydney a větších městech na Novém Zélandu mít rozhodně nebudete. Internetových kaváren a dalších míst (až na vyjímky vždy placených) s přístupem na Internet je velké množství. Dokonce v každém větším kempu na NZ či masově-turisticky atraktivním místě se můžete připojit. Většinou k tomu budete potřebovat pár mincí, které vhodíte do automatu a ten vám začne odpočítávat zbývající čas.

Mobilní telefony

Pokud vlastníte klasický GSM mobil a chcete zůstat v kontaktu i na Novém Zélandu, Austrálii a Singapuru, nic vám v tom v podstatě nebrání. Měl by vám tam, stejně jako nám, všude fungovat. Před odjezdem se ujistěte na zákaznické lince vašeho českého operátora, zda máte aktivovaný a splňujete všechny podmínky mezinárodního roamingu, zda váš typ mobilního přístroje lze použít v té které konkrétní zemi, jak volat a odesílat SMS ze zahraničí (nastavení smluvního lokálního operátora) a v neposlední řadě, kolik jednotlivé služby stojí. Volání, ale i pouhé přijímání hovorů u protinožců se může pěkně prodražit. Při našem pobytu se ceny pohybovaly okolo 10-20Kč za odeslanou SMS zprávu, příjem SMS zprávy byl zdarma, minuta odchozího i příchozího hovoru šplhala k hranici 100Kč!

Další možnosti jsou si telefon i s lokální SIM kartou pronajmout nebo si SIM kartu rovnou koupit sami a využívat ji ve vašem telefonu. Lokální i mezinárodní odchozí hovory a posílání SMS vás vyjde mnohem levněji a příchozí hovory samozřejmě neplatíte. Pro srovnání - minuta hovoru do ČR nás z mobilu přišla na 2NZD, odeslání SMS na 0,20NZD. Záleží tedy, jak dlouho se zdržíte a zda se chystáte mobil vůbec využívat. Pokrytí signálem na Novém Zélandu je totiž dost slabé. Především pak na jižním ostrově. Aktuální situaci stav lze zjistit zde. Pokryto je především pobřeží, města a hlavní silniční tahy. V horách budete signál chytat těžko.

My jsme si na Novém Zélandu v Aucklandu hned po příjezdu koupili dvě předplacené SIM karty jediného komerčního operátora VODAFONE. Jednalo se o „balíček“ PREPAY , tedy obdobu českých GO/Twist/Oskaret. Koupili jsme si je především pro možnost snadné komunikace a navigace mezi našimi dvěma auty. Balíček stál 35NZD a karta byla přednabita částkou 5NZD. Pokud odešlete přiložený dotazník, Vodafone vám dobije dalších 10NZD tuším zhruba do 3 týdnů od doručení. Neváhejte tedy dotazník vyplnit a poslat hned po zakoupení balíčku. Můžeme potvrdit, že to funguje. Jeden kredit 10NZD byl dobit bez problémů zhruba do 14 dnů. Druhý jsme museli urgovat, ale nakonec jsme ho pár dní před odletem také vybojovali.

Budete li mít štěstí, můžete na letišti také potkat někoho, kdo právě odlétá, a za rozumnou cenu vám nabídne SIM kartu. Případně i s telefonem.

Zdravotní pojištění

Přestože na Novém Zélandu funguje tzv. „accident compensation scheme“ a vztahuje se i na turisty, je více než vhodné si vyřídit vlastní adekvátní pojištění léčebných výloh pro cesty do zahraničí, které by vás mělo krýt nejen proti zranění způsobené nehodou.

Ověřte si, zda se pojistka eventuelně vztahuje na všechny aktivity, které hodláte provozovat. Například lyžování, vysokohorská turistika, šnorchlování, potápění, jízda na koni atp. Seznamte se s limity pojištění, územní platností a výší spoluúčasti. Předpokládám, že lokální společnosti provozující adrenalinové sporty jako bungee jumping, seskoky padákem, jet boating atd. - tedy ty, které jsou jakožto rizikové vyloučeny z běžné pojistky - mají vlastní pojištění pro své klienty nebo se na případnou nehodu a úraz vztahuje zmíněné „accident compensation scheme“.

Odkazy

www.kiwiweb.cz
www.novyzeland.cz
www.radynacesty.sk/rady_novyzeland.asp
www.volny.cz/martin.sliva
www.hermanek.cz/nz2.htm
www.hermanek.cz/nz5.htm
exotika.orbion.cz/novy-zeland/odkazy/
Záludnosti jižní polokoule
Cestopisné sekce katalogových serverů jako například Seznam, Atlas nebo Centrum
Použijte hrubou sílu fulltextového vyhledávání klíčových slov např. http://www.google.com

http://www.emigratenz.org/NewZealandFAQ.html
http://www.lonelyplanet.com/dest/aust/nz.htm
http://www.purenz.com
http://www.uniquelynz.com
http://www.jasons.co.nz
http://www.photonewzealand.com
http://www.nzmuseums.co.nz
http://www.yellowpages.co.nz

Londýn

04.02.2003

Před polednem jsme se s Majdou sešli na letišti a protože bylo zrovna zase období britských oficírů úřadujících na Ruzyňském letišti, museli jsme projít jejich „předvstupní“ kontrolou. Samozřejmě úspěšně. Na druhou stranu nám to ušetřilo čekání ve frontě v Londýně, protože s potvrzeným formulářem z Prahy se již prochází imigrační kontrolou rovnou.

Protože jsme měli na přestup v Londýně zhruba 10 hodin, zakoupili jsme si za 5,10GBP off-peak celodenní lístek pro všechny zóny (viz. http://www.transportforlondon.gov.uk) a vyrazili jsme z letiště Heathrow do města. Cesta obyčejným metrem trvá do centra jednu hodinu.

Přestože jsme oba již v Londýně několikrát byli, teprve nyní se nám podařilo, bez dlouhého čekání, se dostat do Wesminsterského paláce, sídla parlamentu Spojeného království (The United Kingdom Parliament) a to i přímo na zasedání Sněmovny lordů na galerii pro veřejnost. Byl to docela zážitek.

Po zbytek dne jsme procházeli centrem města. Byl studený zimní den, foukal vítr a při pomyšlení na kraťasy v batohu jsem se už docela těšil na brzkou proměnu zimy na parné léto. V 22:15 jsme dali sbohem Londýnu a Boeingem 747 jsme zamířili na jihovýchod.

Singapur

05.02. - 09.02.2003

I pokud v Singapuru přesedáte bez stopoveru, ale máte na přestup více jak 5 hodin informujte se o možnosti bleskové 2 hodinové prohlídky města FREE SINGAPORE TOUR. Z letiště vás zavezou a provezou městem a zase zpět.

My jsme Singapuru strávili 4 dny. Hned po příletu na Changi Airport v pozdních večerních hodinách jsme zamířili místní městskou hromadnou dopravou do hostelu ve čtvrti Little India. Hostel The InnCrowd jsem zamluvil předem po Internetu a musím říct, že jsem vybral dobře. Byl malý, nový a čistý, s příjemnými majiteli-nadšenci, levný, s přístupem k Internetu a snídaní v ceně. Navíc v zajímavé lokalitě a s příjemným osazenstvem. Vřele doporučuji! Little India je na rozdíl od vlastního centra plného nových výškových budov ostrůvkem původní zástavby, i když někdy už pravda značně sešlé. Je obývána, jak jinak, většinou indickou komunitou. Podle toho to tam taky vypadá - spousta krámků, čilý ruch do pozdních hodin a i nějaký ten nepořádek. Nadchlo mě to. Do středu města se dá dojít pohodlně pěšky.

Hned po východu z metra, ověšeni batohy, jsme museli čelit místnímu dusnému vedru (cca 27 stupňů). Oblečeni do dlouhých kalhot a jiného teplejšího oblečení ještě z Londýna, jsme zplaveni dorazili k hostelu a dali vytouženou sprchu. Postupem času jsme se aklimatizovali jak na podnebí tak poměrně rychle i na časový posun (+7 hodin vůči zimnímu CET, tedy České republice).

Ještě k systému hromadné dopravy v Singapuru – běžně lze využít autobusy a (podzemní) rychlodráhu MRT (rychlá a komfortní doprava z centra na letiště). Hned na letišti jsme si pořídili v pokladně elektronickou kartu ezlink, na kterou se dá v automatech opakovaně vložit zvolená částka, ze které jsou následně odčítány poplatky za jednotlivé jízdy. Za kartu je nutno složit vratný depozit (tuším kolem 10SGD). Při vrácení karty (např. opět na letišti) je vrácen i zbylý neprojetý kredit. Kartu je nutné při každém nastoupení/vystoupení přiložit ke čtečce, která zaznamenává přesně druh a délku ujeté trasy. Dle tarifu je daná částka ihned z karty odečtena. U samoobslužných zákaznických terminálů si pak můžete prohlédnout svoji historii transakcí – tedy kdy a kam jste jeli. Technicky i zákaznicky zajímavé řešení.

Další informace o hromadné dopravě, cenách a způsobu placení můžete naleznout na stránkách:
http://www.smrtcorp.com/smrt/index_trips.htm
http://www.sbstransit.com.sg/geninfo_typesfares.asp (autobusy)
http://www.smrtcorp.com/smrt/index_travel_time.htm (MRT)

Singapur je velice moderní, civilizovaný a čistý „městský“ stát. Úřední řečí je angličtina, takže není problém se orientovat a domluvit. K jeho návštěvě stačí zhruba 2-3 dny. V centru naleznete zbytky koloniální zástavby i supermoderní výškové budovy svírající staré čínské a hinduistické chrámy, stejně jako kostely a mešity. Na rozdíl (prý) od jiných zemí jihovýchodní Asie je zde poměrně „západně“ draho. Výhodněji tu lze pořídit například elektroniku (koupil jsem zde Canon PowerShot G3).

Na své si tu přijdou především milovníci asijských pokrmů. Mix různých národností (Číňané, Malajci, Indové, …) a vlivů vyúsťuje v pestrou nabídku pokrmů. Oblíbené jsou tu veřejné jídelny (Food Centre), kde si u různých krámků můžete zakoupit libovolný pokrm za rozumný peníz. Otestováno bez zdravotních následků.

Pozor na sluníčko! i když je pod mrakem, lze se spálit. Nezapomeňte, že se nacházíte skoro na rovníku (1°22´SŠ).

Co lze v Singapuru zajímavého vidět:

• koloniální Singapur – nejvíce po levé straně (po proudu) u ústí řeky Singapore River; Empress Place Building, St Andrew's Cathedral, Cathedral of the Good Shepherd, Raffles Hotel, Padang a další; Civic District Trail

• Little India – vymezena zhruba ulicemi Rochor Canal Rd., Lavender St.; stará koloniální zástavba, rušné uličky plné obchůdků, Temple of 1000 Lights

• Waterloo St. - vedle Bencoolen St., hinduistický a budhistický chrám




• China Town - vymezena zhruba ulicemi Maxwell Rd., Tanjong Pagar, Cross Street, Eu Tong Sen Street; mix čínských chrámů a zástavby spolu s hinduistickými chrámy a sem tam nějakou mešitou a kostelem (seznam); budhistický chrám Thian Hock Keng Temple, hinduistický Sri Mariamman Temple

• nábřeží Singapore River (Boat Quay) – hezká procházka kolem řeky, restaurace, hospody a kavárny, výškové budovy, možnost projížďky na lodi ("bumboat", cena 12SGD/osoba, možnost zakoupení lístku a nastoupení na Raffles Landing Site, Liang Court, Riverside Point, Boat Quay, Merlion Park nebo Esplanade jetties) vč. Marina Bay, socha Merlion, bývalá policejní stanice (Hill St.)

• Orchard Rd., Raffles center – výstavní nákupní zóny

• Festivaly – zažili jsme oslavu čínského Nového roku. Vmáčknuti v davu jsme večer sledovali přehlídku draků, tanečníků, „alegorických vozů“ a dalších roztodivných vystoupení. Festivalů mají v Singapuru hodně, zjistěte si, zda se právě nějaký nekoná.

• Fort Canning Park – ostrov zeleně ve středu města, rozkládá se na kopečku nad Hill St, v noci hezký pohled na osvícený Singapur

• Sentosa Island – zábavní centrum; nebyli jsme tam, tudíž nemohu hodnotit

• Singapore Botanic Garden se sekcí National Orchid Garden

• Singapore ZOO - 12,10SGD/osoba; přišlo mi to, jako taková hezká, ale normální zoologická zahrada. Zajímavý nápad je Night Safari.

• Arab Street – starší zástavba, pár mešit v okolí

Nový Zéland

10.02. - 06.03.2003

V souvislosti s filmem Pán prstenů (The Lord of the Rings), který byl natáčen právě na Novém Zélandu (v letech 1999-2000) se nebylo možno nesetkat s "mánií Pána prstenů" v podobě záplavy publikací (průvodci po místech natáčení), výstav & expozic a v neposlední řadě upomínkových předmětů...

Něco z místní fauny

horským papouškem Kea, nelétavým nočním ptákem Kiwi – symbolem Nového Zélandu, kterého uvidíte spíše jen v Kiwi House než ve volné přírodě (je ohrožený) a v neposlední řadě místními nenáviděný roztomilý vačnatec Possum (v naší terminologii opossum). S posledně jmenovaným se nejspíše setkáte při nočních jízdách, kdy vám častokrát skončí pod koly auta. Nedělejte si z toho však příliš velké starosti. Possum byl na ostrovy importován z Austrálie, přemnožil se a teď tam dělá neplechu. Vytlačuje především původní živočišné druhy a spásá zeleň. Takže by vám za to místní nejspíše ještě poděkovali.

P.S.: Klokani na Novém Zélandu opravdu nežijí :-)

Oblasti

Následuje stručná charakteristika oblastí, které jsme navštívili. Vězte, že podrobné turistické mapy jednotlivých oblastí seženete bez problémů buď přímo v dané lokalitě nebo i ve větších knihkupectvích, informačních centrech nebo outdoor shopech. Ceny se pohybují mezi 10-20NZD.

SEVERNÍ OSTROV

Auckland

Pohodové město (přes 1 mil obyvatel) rozkládající se na obrovské ploše včetně mnohých ostrůvků. Přístav s mnoha plachetnicemi a rodinnými domky namísto klasické městské zástavby. Auckland je největší, i když ne hlavní, město Nového Zélandu. Večer po příletu jsme neodolali a zašli do jednoho z mnoha barů v přístavu na Princes/Queens Wharf, kde pulzuje noční život.

Druhý den jsme zavítali na Skytower, což je 328m vysoká věž, nejvyšší na jižní polokouli. Rychlozdviží se dostanete na vyhlídku Main Observation level (186m) a pokud si připlatíte tak i na Sky Deck (220,4m). Ani jedna z obou veřejně přístupných vyhlídek není venkovní. Zajímavostí je možnost obejít ochoz, jehož podlaha je prosklená. Lidem trpícími závratěmi bych to nedoporučoval. Věž určitě nevynechejte, je z ní nádherný rozhled na celý Auckland! Z věže si můžete i skočit (www.skyjump.co.nz) nebo vyšplhat s průvodcem ještě výše (www.4vertigo.com).

Prošli jsme si přístav a okolí. V té době vrcholil závod America`s Cup 2003, který novozélanďané prožívali, protože obhajovali jeho minulé získání. V přístavu byla proto velká expozice věnovaná právě America`s Cupu. Bohužel nakonec ho vyhráli Švýcaři, což byla pro NZ taková malá tragédie.

Před odjezdem z Aucklandu na Coromandel Peninsula jsme se vyšplhali na kopec v One Tree Hill Domain, což je obrovský a hezký park uprostřed města.

Coromandel

Turisty spíše opomíjený poloostrov na východ od Aucklandu. Připravte se na desítky kilometrů nezpevněných prašných a úzkých cest po pobřeží či ve vnitrozemí. Vřele doporučujeme Port Jackson (nic než kemp s bezva pláží), Coromandel Track (pobřežní bush walk) a kemp v Port Charles.

Na východní straně poloostrova neopomeňte zavítat na Hot Water Beach a nedaleký Cathedral Cove. Hot Water Beach je bezva pláž, kde se pod pískem nachází termální prameny. Za odlivu tak lze po vykopání jamky u skály vytvořit bazének s horkou až velmi horkou vodou a kecnout si do něho. Cathedral Cove je zátoka s „jeskyní“ přístupnou za odlivu. Dá se k ní sejít a je to příjemná procházka.

Papamoa beach (Bay of Plenty) – dlouhatánská písečná pláž. Stáneček s delikatesníma „Fish ‘n’ Chips“ - klasicky do novin.

Rotorua

Hell`s Gate
Hned po ránu jsme se zastavili v Hell`s Gate (silnice SH30, 16km od Rotoruy) a prošli si naučnou stezku mezi vroucími jezírky, sirnými vývěry a bahýnkem. To vše za pekelně smradlavého zápachu síry. Celkově zajímavé, ale nepříliš rozsáhlé (za to vstupné …). Vzpomněl jsem si tam na starý dětský TV seriál „Děti z kouřové hory“ a drsnou, strach nahánějící postavu „Sůvy Duajera“.

Te Whakarewarewa Thermal Valley
Kolem poledního jsme se rozešli a dali si sraz v hlavním maorském kulturně-termálním parku Te Whakarewarewa. To jsme ještě netušili, že se místní maorská komunita před nedávnou dobou nepohodla a původně jeden velký park rozdělila na dva samostatné - Te Whakarewarewa Thermal Valley a Te Whakarewarewa Thermal Village. V obou je naučná stezka kolem gejzírů (např. Pohutu Geyser), marae se společenskou budovou včetně expozice maorské historie a dále kulturní program v podobě předvádění tradičních tanců a písní, včetně válečnických (Haka). Ve „Valley“ je i navíc Kiwi House, kde je k vidění nelétavý, noční pták Kiwi - symbol Nového Zélandu. Řekl bych, že ve „Valley” je toho k vidění více, ale je to jen můj subjektivní názor.

Po Rotorue jsme zamířili přes Huka Falls a Lake Taupo do Tongariro National Park. V Taupu jsme si chtěli půjčit a projet se po jezeru lodí. Bohužel půjčovna z Lonely Planet (starší 9. vydání, 1998) The Acacia Bay Lodge byla zavřená (na prodej) a jinou otevřenou jsme v podvečer už nenašli. Tak jsme dali piknik na břehu jezera a jeli dál.

Tongariro NP

Jeden den jsme vyrazili na celodenní túru Tongariro Crossing. Na začátek i konec tracku se lze dostat buď autem (jsou tam parkoviště) nebo autobusem. Ten jezdí z Taupa, Turangi, Whakapapa Village nebo National Park. Poptejte se v DOC informačním centru jak a na kdy lze koupit lístky. My jsme jeli auty a následně se kyvadlově přepravili z konce opět zpět. Cesta je to hezká s krásnými výhledy za hezkého počasí (měli jsme štěstí) a poměrně hodně stoupá i klesá. Prochází se vulkanicky aktivní (relativně) oblastí kolem sopek a jezírek, jde se i samotným starým kráterem. Bývá tam větrno. Naneštěstí je to docela známý track, takže je tam dost lidí. Ale stojí to za to.

Další den jsme vylezli na sopku Mt. Ruapehu (2796 m.n.m., poslední větší sopečná událost v roce 1995), přímo ke kráteru. Serpentinami jsme vyjeli auty na parkoviště v Iwikau Village a vydali se po neznačené, ale místy vyšlapané stezce na vrchol. Pokud chcete, lze se nechat od parkoviště vyvézt sedačkovou lanovkou za 16NZD do horní chaty. Ve vyšších partiích se šlo sněhovými poli, což při cestě zpátky urychlilo „klouzačům“ sestup. Celý den, který tento výstup zabral, pekelně pražilo slunce a viditelnost z vrcholu od kráteru na okolní sopky byla úžasná.

Mt. Egmont (Mt. Taranaki)

Úsek cesty mezi Taumarunui a Stratfordem (silnice SH43) je označován jako Forgotten World Highway (někdy taktéž Taumarunui - Stratford Heritage Trail nebo The "Lost World" Highway). Je dlouhý zhruba 150km a než se na něj vydáte, zkontrolujte si stav paliva v nádrži auta, protože tam nepotkáte žádnou pumpu. Nepotkáte tam vlastně totiž skoro nikoho. Projíždíte opuštěnou, nádhernou a kopcovitou krajinou, kde se občas pasou ovce.

Ve Stratfordu jsme si půjčili horská kola a vyrazili na jízdu „kolem“ majestátného kužele hory Mt. Egmont alias maorské Mt. Taranaki. Ve Stratfordu mají překvapivě docela slušný bazén, takže jsme si zašli ještě večer zaplavat.

Druhý den jsme původně plánovali vyrazit na vrchol hory, ale po ranní konzultaci v DOC informačním centru jsme kvůli špatnému počasí (déšť, ve vyšších polohách skoro vichřice) změnili plán a vydali se na okružní alpine/bush track na úpatí hory. Nakonec z toho byl tedy spíše jen bush walk (paní v informačním centru měla zřejmě rozdílná měřítka). Hora byla zahalena v mracích a celý den nás stíhaly dešťové přeháňky. Vlastní bush walk byl úžasný, šli jsme ponořeni v magickém lese, kolem vodopádů a některé potoky a roklinky se museli překonávat pomocí provazových mostků.

Wellington

Díky zpoždění po cestě (nejen paradoxně díky pokutě za rychlou jízdu) jsme měli ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu, před trajektem pouze zoufale málo času. Stihli jsme tak akorát bleskovou prohlídku Te Papa (Museum of New Zealand), které však rozhodně stojí za delší prohlídku!

JIŽNÍ OSTROV

Nelson, Abel Tasman NP (sea kayaking)

Poté jsme odjeli do Marahau, brány Abel Tasman NP (info), kde jsme od následujícího dne měli zamluveny kajaky na dvoudenní seakayaking plavbu podél pobřeží. Po internetu jsme si už v průběhu prosince (placena záloha) u Ocean River Sea Kayaking zamluvili 2x dvojkajak a 3x jednokajak jakožto „free rental“ tj. vypůjčení pouze kajaků a vybavení bez průvodce. Zvážili jsme totiž, že vzhledem k našim dosavadním vodáckým zkušenostem to zvládnem. I když jsme tedy před tím nikdy seakayaking neprovozovali, při zachování zdravé opatrnosti se to potvrdilo. Vyšlo nás to na 94NZD/osoba/2 dny za kajak+ odvoz water taxi z Onetahuti Beach zpět do Marahau za 20NZD/osoba + 35NZD za dvojkajak, 25NZD za jednokajak + 7NZD/osoba/noc za přenocování v kempu (NP campsite pass). Navíc jsme si vypůjčili za 8NZD/2 dny větší vodovzdorné obaly na foťáky (Waterproof camera case). Ty se ukázaly jako velmi praktické. Viz. ceník. Součástí vybavení v ceně byly kromě kajaků také mapy, vesty, pádla, špricky a vodní pumpy na zprovoznění kajaku daleko od břehu po případném cvaknutí.

Přehled nabídky dalších půjčoven: www.seakayak.org.nz/seakayak/abeltasman.html

Ceny byly víceméně stejné (90-100NZD/kajak/2dny).

Alternativy:
http://www.southern-exposure.co.nz
http://www.abeltasmankayaks.co.nz
http://www.seakayak.co.nz
http://www.seakayaknewzealand.com
http://www.kiwikayaks.co.nz
http://www.seakayaknewzealand.com
http://www.seakayakingnz.com

Naplánoval jsem dvoudenní plavbu podél pobřeží z Marahau do The Anchorage (přenocování v kempu na pobřeží) a dále do Onetahuti Beach, kde nás následně vyzvedlo water taxi a v motorovém člunu i s naloženými kajaky jsme se vrátili do Marahau. Výhoda byla, že jsme zvládli za dva dny dojet dál a nemuseli se vracet po stejné trase zpět. Věci včetně stanů a spacáků se vešli do voduvzdorných přepážek v kajaku.

Kajaky, především ten dvoj, byly poměrně stabilní. Pouze když se dál od břehu zvedl vítr nebo byly vlny, tak se musel mít člověk v jednokajaku na pozoru. V čase odpočinku na vodě nebo v případě větších vln se stačilo chytnout dohromady a takováto formace byla maximálně stabilní. Převážně jsme ale stejně jeli nepříliš vzdáleni od břehu a počasí nám přálo. Asi také kvůli klidnému moři, krásnému pobřeží a teplému klimatu je Abel Tasman ideálním místem pro sea kayaking. Navíc lze s úspěchem pozorovat množství živočichů od ptáků až po lachtany (kolonie na ostrově Tonga Island)

Se službami a profesionálním přístupem Ocean River Sea Kayaking jsme byli maximálně spokojeni. Přestože jsme si půjčovali pouze samotné kajaky, byli jsme na břehu dostatečně poučeni a zaškoleni do specifik sea kayakingu, místního počasí, proudů atp. Navíc s námi ještě instruktorka jela první kilometr, aby se ujistila, že je vše v pořádku a teprve poté nám popřála šťastnou plavbu.

Úspěšném absolvování plavby jsme pak zakončili večer v bezva hospodě v Marahau s českým majitelem a živou muzikou.

Pancake Rocks

Franz Josef Glacier & Fox Glacier

Zakempovali jsme v za Franz Josef Glacier. Druhý den brzy ráno se někteří z nás, vzhledem k počasí bez mráčku, rozhodli uskutečnit zhruba 40 minutový let helikoptérou kolem Mt. Cook a Mt. Tasman i s mezipřistáním na ledovci. Vyšlo to na 240NZD/osobu. Vychytali jsme nádherné počasí a byl to prima první let helikoptérou. Údolím Franz Josef Glacier vzhůru, následovalo kličkování kolem nejvyšší hory Nového Zélandu Mt. Cook (3764 m.n.m.), mezipřistámí na ledovci a cesta zpět dolů údolím Fox Glacier.

Kromě toho jsme všichni uskutečnili track ke konci ledovce Franz Josef a na Roberts Point.

Druhý den jsme se prošli kolem Lake Matheson a rozděleni vyrazili na Gillespies Beach a náročný výstup na Mt. Fox viewpoint.

V noci poté jsme se, po problémech s doplněním benzínu, vydali na noční přejezd do Queenstownu přes Haast Pass, kde proběhlo zasvěcené pozorování hvězdné oblohy.

Naše posádka dorazila k ránu do Franktonu, kde jsme to zalomili u nějaké polní cesty. Ráno nás vzbudil hlasitý rachot a my zjistili, že jsme zakempovali u konce přistávací dráhy místního letiště. To jsme ale ještě dopadli o poznání lépe než posádka, co musela čekat s prázdnou nádrží u pumpy po cestě, než ráno otevřou.

Queenstown

Nicméně jsme se ráno všichni zase sešli v Queenstownu, nakoupili si v supermarketu, vyzvedli si zarezervované DOC povolenky na Routeburn Track a podél Lake Wakatipu se vydali přes Glenorchy na začátek tracku. S Flixem, který se od nás ještě dneska odpojoval, jsme navíc zavítali do údolí Paradiso, místa natáčení některých scén z Pána Prstenů. Jen tak tak jsme pak stihli jeho autobus odjíždějící z výchozího místa tracku. Za cenu ztráty poklice, při mnohdy téměř stokilometrové rychlosti po prašné šotolinové cestě jsme to ale bez újmy na zdraví nakonec zvládli.

Při zpáteční cestě jsme v Queenstownu ještě uspořádali rozlučkovou večeři s Petrou a Jirkou, kteří se od nás ten den odpojovali. Navíc Filip s Flixem v okolí Queenstownu uskutečnili samostatně několik výletů (The Remarkables , Shotover River – Jet Boats).

Také jsme si v místním informačním středisku chtěli rezervovat plavání s delfíny ve městečku Kaikoura, ale už měli plno. Počet návštěvníků je opět limitován, aby se zabránilo zaplavení unikátní lokality s hojným výskytem delfínů, velryb a mořských ptáků turisty. Tak jsme se zapsali alespoň na čekací listinu s tím, že se budeme telefonicky informovat, jak to vypadá.

Routeburn Track & Caples Track

Routeburn Track je jedním z nejznámějších a tudíž nejvyhledávanějších několikadenních túr na Novém Zélandu (Great Walks). Počet turistů je proto striktně regulován na několik desítek za den. Je tedy nutno ve značném předstihu si rezervovat povolení spojené s ubytovacím voucherem na konkrétní datum a chatu. Rezervace na letní sezónu začínají už k 1. červenci. V průběhu podzimu 2002 jsme provedli naši rezervaci. Při přespávání v chatě to vyšlo na 35NZD/osoba/noc.

Zvolili jsme trasu Routeburn Shelter – Routeburn Falls Hut – Mackenzie Hut – The Divide. Cesta vede z Routeburn Shelter (vyráželi jsme až v pozdním odpoledni) údolím řeky Route Burn, překonává sedlo Harris Saddle (1255m.n.m., možnost vystoupat na Conical Hill), po úpatí hřebene se dojde k Lake Mackenzie (889m.n.m.) a poté přes Howden Hut kolem Key Summit do The Divide. Cesta je to nádherná a pokud se vydaří počasí (vydařilo!), je zde mnoho překrásných výhledů na okolní hřebeny a vrcholky Jižních Alp. Track má ale jeden háček, je v podstatě jednosměrný. Tzn. že je nutné si zajistit dopravu z konce tracku zpět do výchozího místa, což představuje zhruba 300km! Když zavrhneme možnost vracet se zpět stejnou cestou, je jedinou rozumnou variantou, jak se dostat zpět, spojit Routeburn track buď s Caples Trackem nebo Greenstone Trackem. Tím se však značně cesta prodlouží a zvýší se nároky na počet dní na cestě. My jsme se pak nakonec přímo na místě rozhodli pro to spojit Routeburn Track s Caples Trackem (celkem 4 dny). Od Howden Hut jsme tedy namísto do The Divide zamířili k Upper Caples Hut (zakoupení voucheru na přenocování v Queenstownu, 10NZD/osoba/noc) a dále údolím řeky Caples River k autům, které jsme předtím kyvadlově převezli (dva pěkné brody po cestě!) a zaparkovali na konci Greenstone a Caples Tracku poblíž břehu jezera Wakatipu.

Aby to nebylo tak jednoduché, rozhodli jsme se s Radkou a Filipem, že bychom rádi vyšetřili jeden den na celodenní projížďku na koních a výlet do okolí Queenstownu (Filip). Proto jsme se třetí den trhli (vyráželi jsme za svítání) a během jediného dne došli z Mackenzie Hut Caples Trackem až na jeho konec a už za tmy odjeli do kempu v Glenorchy. Zvládli jsme tak úctyhodných 36km v horách s poměrně velkými batohy. Takže to lze vlastně prakticky za 3 dny zvládnout „okružní cestou“. Sraz jsme měli v kempu v Glenorchy, kde jsme se také všichni zase sešli.

Odkazy:
http://www.tramper.co.nz/index.cfm/action/track/TrackID/52
http://www.wild-nz.de/track12.en.php
http://www.fotocesty.cz/bam/plannztrack.html
http://www.infotrack.co.nz/tracks_greenstone.htm

Glenorchy, Dart Stables

Glenorchy je malá vesnička (cca 200 stálých obyvatel) posazená v malebném údolí Dart River na konci jezera Lake Wakatipu. S Radkou jsme si, za pomoci Flixe vracejícího se tudy zpátky, zamluvili celodenní projížďku na koních po okolí v Dart Stables (145NZD/osoba). A nakonec nešlo o žádnou nudnou projížďku krokem s pauzou na polední piknik, ale díky jezdecké úrovni účastníků (my 2 + 3 dívky s mnohaletými jezdeckými zkušenostmi + průvodce, bývalý žokej z Anglie – což mě pasovalo na nejslabší článek výpravy) jsme zhusta klusali, cválali a brodili řeku i jezero. A to vše obklopeni nádhernou scenérií okolních hor.

Te Anau, The Divide

Milford Sound

Arthur's Pass

Nočním přejezdem z Queenstownu jsme kolem jezera Lake Pukaki a po silnicích SH8, SH79, SH77 a SH73 dojeli k ránu do Arthur's Passu. Přes den jsme vyrazili na Temple Basin track. Byla pěkná kosa a na výše položených místech ležel přes noc čerstvě napadaný sníh. V zimě se tu lyžuje, ale podle stavu vleků se zdá, že lákadlem je definitivně okolní prostředí spíše než kvalita technického vybavení.

Arthur's Pass zažil v historii několikrát silné zemětřesení (1929, 1994), které ho i na několik dní úplně odřízlo od okolního světa.

Odpoledne jsme zjistili, že se uvolnila místa na plavání s delfíny v 310km vzdálené Kaikouře, takže jsme se sebrali a vyrazili tam.

Kaikoura

Kaikoura leží asi 180km severně nad Christchurchem na východním pobřeží jižního ostrova. Je známá tím, že u jejích břehů se přirozeně a ve velké koncentraci vyskytují různé druhy mořských živočichů a ptáků - jmenovitě například delfínů, velryb, bouřňáků, rybáků nebo albatrosů. Tuto lokalitu si oblíbili zřejmě asi díky vhodně profilovanému dnu pobřeží. Kdo ví.

Ráno jsme se dostavili do sídla Dolphin Encounter ve městě. Dolphin Encounter je tuším jediná společnost licencovaná DOC k provozování „Dolphin Swimming“ v zátoce (denní limit cca 70 plavců). Jde vlastně o šnorchlování a pozorování delfínů v moři. Po zaplacení zhruba 100NZD na osobu (přesně si to už nepamatuji), jsme si každý nafasovali potápěčské brýle, šnorchl, ploutve a nezbytný mokrý neoprén. Poté následovala instruktážní přednáška o delfínech a šnorchlování obecně. Následně jsme se starým autobusem přemístili k molu, nasedli do dvou člunů a odjeli do nedaleké zátoky, kde se zpravidla delfíni volně vyskytují.

Nechtělo se mi to věřit, ale skutečně se tam proháněla hejna delfínů (v naprosté většině dusky dolphins - Lagenorhynchus obscurus). Někteří z nich (prý většinou mladší samci) nezřídka kdy vyskakovali a dělali roztodivné přemety. Když loď zastavila, naskákali plavci v neoprenech do vody a rozptýlili se do okolí. Voda byla děsně ledová. A to i přes to, že jsme měli na sobě neopreny. Snahou každého plavce bylo z pokud možno co nejmenší vzdálenosti pozorovat delfíny plavající kolem něho. Nebyl to ale zase až takový problém, protože delfíni byli zvědaví a kolem nemotorných tvorů navlečených do černé gumy kroužili, dokud je to nepřestalo bavit. Byl to neskutečně intenzivní zážitek, plavat pár desítek centimetrů od těchto tvorů. Něco takového jsem před tím skutečně nezažil a mohu všem jen doporučit. Samozřejmě, že s tím byly spojené pro nezkušené šnorchlaře i zádrhele v podobě nalokání mořské vody, pokud se vám po potopení do hloubky nepodařila vyfouknout všechna voda ze šnorchlu. Ale to nestálo v tu chvíli za řeč.

Celkem jsme uskutečnili asi 4 nebo 5 ponorů a pokaždé byli obklopeni množstvím delfínů. Po posledním naloděním jsme s povděkem přijali možnost si nechat do neoprenu nalít horkou vodu. Byli jsme totiž tak zkřehlí, že i udržet v ruce kelímek s horkou čokoládou, která byla volně k dispozici, byl problém. Na lodi jsme se převlékli a ještě nějakou chvíli pozorovali a fotili delfíny proplouvající kolem naší lodi. Celé to trvalo zhruba 3 hodiny a když jsme opět vystupovali z autobusu ve městě, byli jsme všichni plni dojmů.

Nastal čas se pomalu s Novým Zélandem rozloučit a tak jsme poslední noc zašli do místní hospody to trochu oslavit.

Druhý den ráno jsme zanechali přebytečné věci (potraviny, plynové bomby atp.) v kuchyňce v kempu (někomu se určitě nakonec hodili) a vydali se po pobřeží do Christchurch.

Christchurch

V Christchurch jsme v pobočce APEX Car Rentals v centru města odevzdali bez problémů půjčená auta (interiér jevil známky intenzivního používání) a domluvili si čas odvozu shuttle busem na letiště. Zbytek dne jsme si prohlíželi město. Když už jsme nezavítali do International Antarctic Centre, zašli jsme do Canterbury Museum ve městě, kde mají také zdařilou antarktickou expozici. Kromě jiného. Vstup do Canterbury Museum je zdarma, ale dobrovolné vstupné je vítáno.

No a poté následovala cesta na letiště, odbavení a podvečerní 3,5 hodinový let do Austrálie do Sydney. Z okénka jsme mohli pozorovat vrcholky Jižních Alpy pod námi a pak už jen vzdalující se západní břehy Nového Zélandu…

Sydney

06.03. - 08.03.2003

Po příletu nás čekaly opět známé otázky – jídlo, rostliny, boty, stan? Nic z toho (myšleno stan a boty) jsme ale ani vyndávat nemuseli. Šlo to rychleji než na NZ.

Již za tmy nás kontraktovaná taxi dodávka po zavolání z letiště zavezla do hostelu Downtown City. Přestože s námi v plně naložené dodávce jeli i manželé s novorozencem, jel řidič jak prase a jednou už jsem nás viděl, jak si prohlížíme kufr auta před námi. Cesta z letiště byla zdarma na vrub hostelu. Nazpět jsme si ji také objednali a každý zaplatil tuším cca 10AUD. Ocenili jsme to především kvůli množství báglů, které jsme měli. Hostel stál 24AUD/osoba/noc v dormitory room, který jsme si zabrali jen pro sebe. Hostel sám byl dost bída, ale byl v centru (611 George st.) a na dvě noci se to dalo.

Druhý den jsme celý věnovali prohlídce Sydney. Doporučuji nevynechat tato místa:

• Darling Harbour a rozsáhlé akvárium (Sydney Aquarium) mimo jiné s korálovými útesy a obrovskou nádrží se žraloky a rejnoky. V posledně jmenované procházíte skleněným tunelem, takže všechno plave krásně kolem vás. U žraloků k tomu ještě pouštějí “strašidelnou” muziku.

• National Maritime Museum taktéž v Darling Harbour. Kde jinde se můžete podívat dovnitř ponorky zakotvené u mola nebo starého torpédoborce.

• Sydney Opera House – charakteristický symbol tohoto města-přístavu.

• Od mol v Sydney Cove (vedle Opery) můžete vyplout na okružní plavbu po velké části přístavu. Stojí to opravdu za to. Přímo na molu si lze koupit lístek u některé z mnoha lodních společností. Stačí si jen vybrat.

• Sydney Harbour Bridge – dominanta a vstupní brána do přístavu. Ocelový most s charakteristickým obloukem. Pokud byste podlehli lákadlu lézt po konstrukci mostu, tak se podívejte na stránky společnosti BridgeClimb. Není to ale levná záležitost a co jsem slyšel, je nutné to rezervovat dosti předem.

• Royal Botanic Gardens – příjemný park vpravo za Operou.

• Sydney Fish Market – v Blackwattle Bay. Doporučuji těm, co mají rádi zápach rybiny a mořské potvory. Naleznete tam spoustu fast sea foodů.

Večer jsme se sebrali a zašli na večeři na nábřeží Darling Harbour, kde je spousta restaurací a krásný výhled na osvícenou Sydney.

Druhý den jsme ráno zašli do Fish Marketu a poté vzali plavky a zajeli autobusem na Bondi Beach na předměstí. Je to krásná písečná pláž kde se dá skvěle koupat, slunit a také půjčit surf a začít trénovat.

S vidinou následujících 23 hodin proseděných v letadle, návratu zpět do práce atp. se nám vůbec nechtělo z pláže pryč a jen tak tak jsme to stihli včas do hostelu, kde nás nabral domluvený taxik a zavezl na letiště.

No a to byl v podstatě protentokrát konec našeho cestování. Tedy pokud pominu onu dlouhou cestu zpět do zimy evropského kontinentu a moji cestu autem ještě týž den po příletu zase zpátky do Frankfurtu.

Epilog

Doufám, že někomu z vás se nakonec informace nashromážděné a sepsané o cestování po Novém Zélandu a dalších lokalitách hodily. Ať již je využijete k plánování cesty vlastní, inspiraci k cestování obecně, nebo jste se prostě jen chtěli něco zajímavého dozvědět.

Pokud by vás zajímaly další fotografie pořízené během cesty, podívejte se do fotogalerie.

Každopádně uvítám jakékoliv poznámky a komentáře, které by mohly vést ke zkvalitnění tohoto textu. Pokud zde objevíte nějaké nesmysly, překlepy nebo dokonce pravopisné chyby - dejte mi vědět! Předem děkuji.