|
||
| « PROFIL | CESTOVÁNÍ/AKCE | FOTOGALERIE | SHOW | ODKAZY | KONTAKT | |
|
||
Nízké Tatry - zimní přechod hřebene31.1.-5.2.2008: zimní přechod západního hřebene (Čertovica - Donovaly) Nízkých Tater na sněžnicích© Michal Harsa, únor 2008
  Nízké Tatry na Slovensku jsou ideálním místem pro zimní přechod na sněžnicích či skialpinistické túry. Trasa po hlavním hřebeni (červená značka) je dobře značená a opatřená tyčovým značením. Přestože na přechodu po hlavním hřebeni (hlavně západní část) je mnoho prudších úseků (vyšší riziko lavinového nebezpečí, převějí, uklouznutí a nekontrolovaný skluz dolů s rizikem poranění) a občas se jde po úzkém hřebeni, jedná se o relativně jednoduchý terén bez nutnosti překonávat složité technické překážky a bez řetězových úseků. Jde o chráněné území v režimu národního parku (NAPANT). 
Při dobrém počasí jsou z hřebene nádherné rozhledy. Přechod je obvykle několikadenní, nicméně je vhodné přizpůsobit obtížnost a trasu túry zkušenostem, počasí a momentální situaci. Z důvodu bezpečnosti by skupina měla mít alespoň 3 členy. Západní část hřebene umožnuje díky přítomnosti horských chat cestování "nalehko" (malý batoh). Východní hřeben spíše vyžaduje kompletní zimní vybavení na spaní a případně i stan.
Mapy a značení Pro pokrytí celého hlavního hřebene je potřeba bohužel 3 map:
Mapy jsou běžně dostupné jak na Slovensku tak i v České republice. Případně je lze zakoupit přes internet.
www.turistickamapa.sk (on-line mapa)
Hlavní zimní trasy (červená hřebenová, některé sestupy z hřebene) jsou opatřeny tyčovým značením. To je neocenitelné hlavně v případě snížené viditelnosti na hřebeni. Žádné jiné značky ("pásové značení") nelze v zimě na hřebeni využít, neb je vše schováno pod sněhem či zakryto námrazou. I za poměrně dost špatných podmínek jsme v mlze díky tyčím přešli relativně bez problémů celý západní hřeben Nízkých Tater. Nicméně bylo i několik úseků, kde některé tyče (jedna i více mezilehlých) chyběly - většinou popadané/zlomené díky větru a nabalené námraze - a museli jsme další postup za cca 20m viditelnosti pečlivě volit. Pokud se na vyfoukaném povrchu udržely, bylo ideální sledovat náznaky stop od lyží/bot. V některých případech došlo i na odečítání povahy terénu z mapy (jednoduše většinou držet se vrstevnic hřebene), buzolu a v neposlední řadě styl "rojnice" (tj. jít v předpokládaném koridoru na dohled od sebe a zahlédnout tak lépe další tyč/stopu) nebo bezpečnější "tykadlo" (zústat na dohled od poslední tyče, další člověk prohledat předpokládaný směr opět na dohled od posledního člověka atd.). Zkrátka to chce používat běžné praktiky pro pohyb v horách - odhadnout střízlivě situaci a možnosti, nezmatkovat, nelitovat se vrátit k poslední tyči při pravděpodobně špatně zvoleném směru atp. 
Z vlastních zkušeností nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, ale předpokládám, že jen málo vedlejších značných tras jsou v zimě tyčovaných a tudíž použitelných pro rychlý postup. V pásmu lesa tam, kde lze již sledovat běžné značky, tyčové značení obvykle končí. Nicméně i tak je třeba vzít v úvahu, že některé značky mohou být pod sněhem, což platí i pro mnohé rozcestníky na hřebeni.
Doprava
Pro cesty z/do Čech je pohodlné kombinovat (návaznost busu) s nějakým z nočních rychlíků a využít komfortu lehátkových vozů. Místenky je vhodné rezervovat předem, zvláště ve dnech hraničících s víkendem.
Jízdní řády Slovensko (bus & vlak)
Počasí
V zimním období je také důležité znát:
V zimě se pro plánování trasy múže hodit znát časy východu a západu slunce a z toho odvozenou dobu, kdy je dostatek denního světla pro túru. Vždy by se také mělo počítat s jistou rezervou pro nepředvídané události. Za hezkého počasí není přechod hřebene nijak výrazně obtížný a zvládne ho jistě každý alespoň trochu zkušený vysokohorský turista. Důležité je však počítat a být připraven vždy na počasí a podmínky špatné. My jsme měli 3 dny mlhu, slabé sněžení a vítr. Odměnou nám bylo půl dne nádherného počasí ráno a opětovné postupné zahalení hřebene do mraků.
Z časových důvodů jsme se rozhodli pro přechod jen části Nízkých Tater a to západního hřebene (Donovaly – Čertovica). Hřebenovka po západním hřebeni vede ve vyšší nadmořské výšce (cca 1700 – 2000 m.n.m), tudíž většinou nad hranicí lesa, a je atraktivnější možnými rozhledy a jednotlivými vrcholky. Volba směru postupu padla nakonec na start v Čertovici a konec v Donovalech či případném prodloužení do Velké Fatry (přes vrchol Zvolen do Nižné Revúce). Důvodem bylo rozložení trasy na zvládnutelné denní úseky, maximální využití přespání na chatách na hřebeni a nechat nocování ve stanu na poslední noc. Jednotlivé úseky jsme plánovali respektive zvládli následovně: 0. den: noční přejezd vlakem do Popradu, raní bus do Čertovice
1. den: Čertovica (1238 m.n.m) - Chopok, Kamenná chata (2000 m.n.m) ale nakonec jsme se museli vrátit a zůstat na chatě M.R.Štefánika (1740 m.n.m.).
2. den: [dle plánu původně již z Chopoku, Kamenná chata (2000 m.n.m)] Chata M.R.Štefánika (1740 m.n.m.) - Chopok - Útulňa pod Chabencom (Ďurková) (1623 m.n.m.).
3. den: Útulňa pod Chabencom (Ďurková) (1623 m.n.m.) - Hiadeľské sedlo (1099 m.n.m.)
4. den: Hiadeľské sedlo (1099 m.n.m.) - Donovaly (980 m.n.m). S alternativou prodloužit až do Nižné Revúce. 0. den: noční přejezd vlakem z Ružomberku do Prahy, příjezd nad ránem
Ubytování / nocování
Při přechodu Nízkých Tater lze využít k ubytování několik možností.
Na hřebeni je pár regulérních horských chat kde se vaří, lze získat pitnou vodu, spí se v hromadných noclehárnách případně vícemístných pokojích, lze počítat s lůžkovinami a je tam teplo (lze se usušit). Ubytování je nutné rezervovat předem, protože mají velmi omezenou kapacitu. Pokud nemáte rezervaci, nechají vás tam přespat jen v nouzi pokud už by váš přechod jinam nebyl bezpečný. Předpokládá se, že toho nikdo nebude zneužívat. Jinak vás klidně odmítnou.
Třetí kategorií jsou volně přístupné nejjednodušší neudržované dřevěné útulny (Ramža, Andrejcová, nouzové útočiště v budově radiokomunikací Kráľova hoľa). Tyto jsou ale až na východním hřebeni. Dá se v nich zatopit a spát pouze na dřevěných pryčnách s vlastním vybavením. Dle počtu nocležníků je tam vice či méně místa na pohyb a spaní.
Využitím možnosti stravování na chatách lze také omezit objem zásob jídla, které si budete muset nést s sebou.
Pár tipů na vybavení, které by vám pro zimní túru nemělo chybět nebo stojí minimálně za zvážení. Uvažováno především z pohledu několikadenního přechodu na sněžnicích a kombinovaným spaním jak na chatách tak i venku ve stanu na sněhu. Pokud něco z toho nevlastníte, mnohé si lze třeba jen zapůjčit v mnohých outdoor půjčovnách.
V rámci možností to chce minimalizovat vybavení s ohledem na váhu batohu. My jsme měli na 4 denní přechod asi 26kg batohy (vč. vody, sněžnic a jídla). Což je poměrně hodně, ale odpovídá to plánovanému spaní venku a menšímu počtu lidí (2), mezi které se společné vybavení dalo rozdělit. Během pochodu stačilo mít na sobě jen tenké spodní triko, košili a goretex bundu & funkční spodky + goretex tenké kalhoty, aby si člověk udržoval přiměřenou teplotu a ani se příliš nepotil. A to i při silném větru a teplotou cca -4°C. Nicméně při případné delší pauze to chce co nejdříve přiobléct další vrstvu.
Pro pohodlnou dlouhodobou chůzi je také volná pata na sněžnicích velmi podstatným prvkem. Sněžnice se pak v podstatě po sněhu šoupají a člověk si také nahází sníh na zadek. S volnou patou je třeba nacvičit případné couvání, které se tím stává náročnější. Asi nejlepší je necouvat vůbec ;-) U některých jiných typů sněžnic (většinou celoplastové, výrobce např. MSR, TSL atp.) je možné použít i hrazdičku pod patou která ulehčuje stoupání do příkrých svahů. My jsme neměli a nijak zvlášť jsme ji ani nepostrádali. Naše rámové sněžnice obstály i při příkrém stoupání v hlubokém sněhu (Hiadeľské sedlo). Obecně hluboký sníh značně zpomalí tempo a stojí mnoho sil. Za takových podmínek oceníte hůlky dvojnásob. 
Bouhužel u sněžnic Baston Soft došlo druhý den přechodu k vypadnutí obou šroubů a matek fixujících vázání a kovové zuby na jedné sněžnici a bylo nutné je improvizovaně opravit. Vázání jsem přidělal provázkem a tak šlo pokračovat v chůzi i když tak jedna ze sněžnic neměla pak už své ideální vlastnosti. Ale šlo to. Druhý den bylo nutné předřený provázek obměnit. Těžko říct, zda šlo o smůlu nebo to může být slabé místo použité technologie u sněžnic Baston, každopádně je dobré s sebou proto vzít vždy několik pasujících šroubů a matek navíc a mít s sebou i vhodné nářadí na opravy. Obecně před výpravou není špatné promyslet, jak by člověk mohl vyspravit potenciální defekty nejdůležitejších komponent, klidně si to i natrénovat doma v klidu a v rozumné míře s sebou vzít materiál na takovéto opravy či rovnou i nějaký ten kritický náhradní díl.
 |
Postřehy ze zimní hřebenové túry na sněžnicích na Slovensku. Určeno širokému okruhu čtenářů, tudíž některé postřehy se mohou jevit zkušeným vysokohorským turistům jako samozřejmé. Tento popis si nečiní nárok na absolutní přesnost ani úplnost a odráží stav k únoru 2008.
Na rozdíl od Česka se na slovenských horách neuvádějí vzdálenosti v kilometrech, ale v čase. Je to praktičtější s ohledem na značná převýšení či povahu terénu v daném úseku. Časové údaje (hodiny a minuty) jsou uváděny jak na směrovkách v terénu tak i přímo ve zmíněných mapách. Časy jsou udány z pohledu spíše zdatnějšího pěšího (LETNÍ) vysokohorského turisty a NEzahrnují předpokládané přestávky. Uváděné časové údaje také reflektují směr postupu - tedy zdali se v tom kterém směru stoupá (obvykle delší čas) nebo klesá (rychlejší). V našem případě (sněžnice, spíše tvrdší sněhová pokrývka, mlha a občasné hledání tyčí) jsme byli v průměru o něco málo pomalejší než udávané letní časy, nicméně pro účely plánování z nich šlo dobře vycházet.
Aktuální počasí lze zjistit například zde:
Útulna pod Chabancom je také spravovaná chata s chatárom (ne vždy musí být přítomen, předpokládám že i přesto zůstává chata přístupná alespoň pro přespání), poskytuje take značný "luxus", teplo, kadibudku venku a studánku o něco dál od chaty. Spí se hromadně na půdě a lze tam koupit obvykle čaj a polévku. Chata se nenachází přímo na hřebenové cestě a je nutné o něco sestoupit. Za špatné viditelnosti ji nemusí být snadné najít, avšak vedou k ní z hřebenové trasy i tyče ze sedla Ďurkovej. Proto, pokud přicházíte směrem od Chopoku, NEodbočujte na Nad sedlom Ďurkovej (směrovka na útulnu na rozcestníku po zelené), ale jděte dál až na sedlo Ďurkovej, kde teprve odbočují tyče k útulně. My jsme bohužel odbočili už po zelené a k nalezení útulny v mlze a za stmívání jsme proto museli použít kompas a výškoměr abychom ji po chvilce hledání našli.
Poslední kategorií je spaní venku (stan, bivak, iglů). Protože se však jedná o národní park, není volné stanování povoleno jinde než na vymezených místech – viz. návštěvní řád NAPANT, seznam "Miest vyhradených pre jednorázové prenocovanie na území národného parku" . Na západním hřebeni je to například Hiadeľské sedlo. V nouzi lze asi zabivakovat kdekoliv (na sněhu to navíc bude mít jistě menší škody na ekosystém než v létě), nicméně je třeba počítat se silným větrem na nekrytém hřebenu nad hranicí lesa a také se vyhnout zastanování/bivaku v lavinových terénech!
Za zmínku možná stojí i defekt, který se přihodil druhý den na jedné z hůlek Leki. Zimní talířek, přestože byl nový, se zřejmě vlivem náročného terénu (nadměrné ohýbání při častých šikmých traverzech a tvrdšího sněhu) odlomil. Hůlka tak přestala plnit svoji základní funkci. Proto případně zvažte možnost vzít nějaký náhradní. Podobnému terénu by asi více svědčil volný závěs talířku na hůlce (metoda přichycení na starých lyžařských hůlkách), avšak všechny moderní teleskopické hole mají talířky uchyceny napevno. Pravdou však je, že odlomený talířek byl u svého středu děrovaný a tudíž více náchylný k odlomení. Já měl na hůlkách pravděpodobně originální zimní talířky bez středového děrování (Leki Snowflake Basket), které vydržely.