Nyní jen krátké zotavení (lok rumu, něco
skousnout), stanovit, kdo bude spát první a kdo pojede. Šup na
vodu a bušíme. S velkým povděkem zjišťujeme, že vody je více
než loni a tak opravdu jedeme a nedrncáme po šutrech a
mělčinách jako loni. Jen ve větších vlnkách Mělký hrob trochu
nabírá, ale po Lipně nás to již nemůže rozházet. Pěkně to frčí
a v Boršově jsme kolem 12:00 cca 35 km průměr asi 8km/h.
Pokračujeme dál Budějovice, Vábné, Hluboká (tady jsme už loni
měli někteří halucinace a viděli místo jezu šachové figurky,
ale to jsme tu byli v noci), a už vjíždíme na vzdutí VD
Hněvkovice. Cca 20km hnusně vykvetlé přehrady, všude samej
zelenej sajrajt FUJ. Člověk se skoro štítí ponořit ruku a
občas kolem vybublávají plyny z bahna. HNUS. Ale proti loňsku
je o cca 2-3m vyšší vodní stav.
A už je tu hráz a po ní Týn ř. km 205. Jsme
zde cca kolem 21:00. Dáváme si grog v místní hospůdce hned u
vody. Nějací kluci tu hrají fajn hudbu, jestli mohu soudit,
tak něco mezi jazzem a Chinaski, prostě pohoda, idyla. Jak by
bylo příjemné tu zapařit do rána a vybodnout se na to otrocké
pádlování. Místo toho nachystáme čelovky a GPSku na Orlík.
Vysrkneme grog. A fuj!! Zase začíná poprchávat. Za chvíli
drobné přeháňky ignorujeme a registrujeme jen prudké smršti
deště. Šaty na nás střídavě moknou a schnou, jak pod nimi
topíme. Pozdravíme po pravé ruce boží muka u ústí Lužnice.
Přeneseme VD Kořensko ř. km 200,1 a máme před sebou 55,4km
takzvaný "Orlický trhák".
Druhá noc je nejhorší, už není rezerva na
nespánek. S každou minutou se oči klíží víc a víc. Počítám
minuty do střídání a čekám na to, jako na smilování. Kolem
druhé hodiny ranní je to vždy nejhorší. Dostavují se první
halucinace, vidím na vodě Pelikány a jinou havěť. Hlavně
neusnout. Nevím, jak by Romča a mělký hrob ustál promáchnutí
pádlem. NESMÍM SPÁT!!! Záběr střídá záběr a ty jsou prokládány
mikrospánky. Hlavně pozor u Zvíkova a nevjet do Otavy!! (I to
už se komusi povedlo.) Jak se ten čas úžasně vleče!!!
Vrcholným číslem je můj pocit, jako by se mi pádlo v rukou
rozpůlilo a já měl v každé ruce půlku. Fuj!! To mě trochu
probudilo. Sděluji své pocity Romanovi, ale ten zrovna
pozoruje haluzové volavky, jak letí nízko nad vodou. Proti
bílým koním, kteří byli k vidění loni, jistě posun k realitě.
Zkoušíme aspoň konverzovat, a tak se udržovat ve stavu
přiměřené bdělosti. Při jednom průjezdu blízko břehu nám do
lodi naskočí jako černý pasažér asi 20cm štika a vztekle sebou
mrská vedle spícího Pajdy. Jak jsem se lekl! To se mi zase
něco zdá??? Roman ji rukou vyhazuje zase ven a pak si pořád
stěžuje, jak mu ta ruka smrdí. To nás trochu psychicky
osvěžuje.
Svítání rozhání všechny chmury
a už je to veselejší. Počítáme, že na hrázi budeme ráno mezi
8-9 hodinou. Před hrází je kus volné hladiny a mě ze spánku
budí vzrušené dohadování kolegů. Po chvíli pochopím, že dost
fouká. Musíme najet tak, abychom k hrázi jeli s větrem v
zádech a po vlnách. Pěkně to s námi houpe a voda olizuje lub
(máme rezervu asi 0,5 cm). Mobilizuji odvahu a střízlivě
uvažuji, jak se z té lodi a ze spacáku, zasukovanej nohama pod
přední sedačkou a tělem pod šprajcem, dostanu, až půjdeme ke
dnu. Vestu mám celou noc na sobě. Jednak hřeje a jistota je
jistota. Hurá, výtah sjíždí, a tak najedeme po vlnách rovnou
do něj. DOPR..... Co tam ti parchanti s tou plachetnicí
dělají??? Dyk nás málem sejmul!!! A nacpali se do výtahu před
nás. Nakonec přirážíme k hrázi a částečně se ukrýváme před
vlnobitím za jakési pontony. Ti parchanti nahoře ještě něco
montují na kormidle!!! A s náma to hází jako na horské dráze!
Po nekonečně dlouhých 15ti minutách se výtah vrací. Zase se
tam motá nějaká jachta. Tak na to zapomeň, kámo, teď my!!!
Rychle najet, chvilku musíme bokem na vlny! A šup do výtahu!
Zvedej, zvedej, ať nás tady neumlátí..... no je to celkem v
pohodě strach má velké oči. Chvilku se můžeme pokochat
rozhledem ze 70m po okolí. Mrazí mě při pomyšlení, že bych to
měl přetahovat ručně. Ti pitomci tu neudělali ani žádnou
rozumnou cestu, kudy to svézt na kolejdách. Brrrr. Loni jsme
měli namále, ale Maruška ukecala obsluhu a převezli nás ještě
v 17:30. (2.team musí makat, aby to stihli! Teď jsou teprve
někde na Hněvkovicích, asi měli taky noční krizi.)
Tak, Orlický trhák je za námi.
Jsme na ř. km 144,7, před námi jen lahůdka 10km Kamýk. Pohoda,
vánek mám pocit, že jsem ani neusnul a už jsme tam. Kluci
tvrdí, že jsem spal jako dřevo a dokonce nahlas chrápal. Nyní
na 43km Slapské přehrady začíná foukat silný vítr. Naštěstí je
tu ouzké a klikaté. V úsecích proti větru se schováváme za
břehy a po větru to surfujem středem po vlnách, ať ten vítr
taky dělá něco užitečného kromě vln. (2.team ten vítr chytl na
Orlíku, museli mít obrovské vlny. Několikrát prý museli
přistát, protože nebyli schopni proti tomu větru vůbec jet. Z
předpovědi počasí jsme zjistili, že vítr měl sílu až 20m/s,
což je 72km/h. Už tak našponovaný čas na výtah přes hráz je
nepřítelem. Na hráz Orlíku dorazili až někdy kolem osmé.
Museli hráz obnést po silničce.) Na hrázi Slapů jsme asi kolem
19:00. Přetahujeme asi kilák pod hráz, pozdravíme sochu
svatého ŠUPA, jak ji přezdil později 2.team. Začíná se stmívat
a předtím párkrát lilo, a pak vyšlo sluníčko. Doufáme, že teď
už počasí vydrží. Rychle vybalit čelovky, vyměnit baterky a
jedem. Ze Slapské přehrady už to frčí. Navíc je hodně vody a
tak nám kolem uší břehy jenom hvízdají. Štěchovice, ústí
Sázavy, Davle, Vrané, Zbraslav, ústí Berounky, Modřanský jez a
Braník.
Nyní nastala chvíle pravdy!!! Končíme nebo to
posypeme až do Mělníka? Máme na to! Už je to jenom slabých
59km. To je jenom skok. Jsou ovšem také 2 hodiny ráno a to je
nejhorší čas. Čas největších psychických i fyzických krizí. A
my podléháme. Vidina teplého a hlavně suchého oblečení vítězí
nad pochybnou slávou a uspokojením z toho, mít sjetou celou
Vltavu non-stop. Tak Ahóóóój řeko. Dík, že jsi nás pěkně vezla
i když jsi nám nedala nic úplně zadarmo a ........... Víme,
ještě nám chybí těch 60km do Mělníka, možná někdy.........
Dobrou noc!
David